Motorkáři - proč to mám rád - Lázně nebo Očistec

Tak jsem napsal minulý týden článek o tom, jak ježdění na morce, je kusem snu, který mám a pro který mám pochopení. Je to kus mého života, za který jsem fakt rád. Riziko, které to obnáší, přijímám ostatně jako u všeho, co děláme, neseme odpovědnost. A pokud „to ve vás je", máte to rádi, nic vás nezastaví.

Bahno, horko - to je onoJaroslav Homolka

Motorkáři - proč to mám rád - Lázně nebo Očistec

Tak jsem napsal minulý týden článek o tom, jak ježdění na morce, je kusem snu, který mám a pro který mám pochopení. Je to kus mého života, za který jsem fakt rád. Riziko, které to obnáší, přijímám ostatně jako u všeho, co děláme, neseme odpovědnost. A pokud „to ve vás je", máte to rádi, nic vás nezastaví.

Udělal jsem si výlet na Slovensko, s dcerou (21) a kamarády z tréninků. Tedy hlavně s dcerou. Začala jezdit na motorce, ještě jí nebylo patnáct. Koupili jsme Dandy 50 a dcera i syn se začali učit jezdit na parkovišti za městem. Pak to byl i jejich dopravní prostředek na cesty do školy a na tréninky (střídali se v řízení :o). Když jsme se přestěhovali z města na vesnici. Padesátku vystřídalo Varadero 125 a teď jezdí na GS 650, které podědila po mně.

Po třech letech jsme mohli být zase jen a jen spolu (pokud se to tak dá říct)na motorkách, na cestách.. Vyrazili jsme ve čtvrtek dopoledne směr Bratislava, po dálnici, je to nudné, ale nejrychlejší (měl jsem ještě jedno jednání v Bratislavě). Cesta jako standardně na D1, kolony, předjíždění. Při projíždění kolon, které se tam tvořily, nám drtivá většina řidičů udělala místo na pomalý průjezd (pro rýpaly) s velkými kufry se moc v úzké uličce lítat nedá. Díky vám, kdo jste nám dali prostor, přestože vy jste museli dlouho čekat.

Byli tam však i dva dobráci, kteří, když viděli, že nás jiní pouští najeli do cesty tak, abychom nemohli pokračovat. Byla to docela legrace, protože nás pustili ti z druhého pruhu, ale třeba jim to v tu chvíli nějak pomohlo zkrátit to nudné čekání.

Od Brna do Bratislavy hustý déšť, ale to k cestování na motorce patří, nejsme z cukru, nemáme motorky jen proto, abychom se zajeli ukázat před kavárnu :o)

Bratislava, běžný městský provoz, jen jsem si všiml, že policie byla tam, kde to bylo třeba, řídila např. dopravu ne křižovatce, kde se začaly vytvářet kolony...

Večer při skleničce v hotelu, povídání o všem, na co běžně „není čas", příjemný večer. Nějaký člověk se jen stavěl povědět, že je to moc pěkný, ty motorky, že on nejezdí, ale líbí se mu to.

Ráno 6:30 budíček, balení, snídaně. Máme před sebou celý den na motorkách, dcera chce vědět, jaké to je ... to co mě pořád láká, jezdění dlouhé hodiny stovky, kilometrů za den po vedlejších silnicích. Zkusíme to a uvidíme ... náhradní plán lázně existuje.

Start Bratislava - Nitra, nuda silnice a provoz normální. Nitra a konečně jedeme na ty boční silnice, GPS trochu selhává, tak dotazy. Super lidi, dcera je překvapená z toho, jak jsou v pohodě. Ti lidé se jen diví, proč chceme jet tudy, když tamtudy je to pohodlnější. „Ale keď chcetě, choďtě". Iděme. Malý provoz, spousta zatáček, pěkná krajina. Po dvou hodinách stavíme, tankujeme. Ptám se dcery, jak to vidí, jestli budeme pokračovat, nebo zajedeme za rukama do Turčianských Teplic, dáme bazén, masáže, skleničku...

Jedeme dál, projíždíme.... Na mapě nacházím zajímavé spojnice, asi 15 km po cestách necestách. Vyrážíme, máme za sebou už 4 hodiny v sedle, ale jdeme do toho. Jedu první, ale pořád sleduju, co se děje v zadu. S kufry a plně naloženou motorkou po silně rozježděné cestě, to není nic jednoduchého, kdo neví, ať zkusí. Zvládá to, mám z ní „tý mojí holky radost", je vedro zastavujeme.

Navrhuju fotku, je tam pěkný výjezd, kamení, koleje od náklaďáku, jdeme na to. Fotka je dobrá, ale hlavně dcera to všechno zvládá, dokonce poprvé padne od ní poznámka o tom, že to asi mám na velké motorce těžší než ona. (Dělám, že ten lehký náznak ironie necítím)

Pokračujeme, je vedro, motorky jsou čím dál tím těžší. Najednou, to se někdy stává, je před námi rozhodnutí - dopředu nebo se raději vrátit. Cesta připomíná tankodrom a ještě se tu sešla všechna voda a bahno z okolních kopců po deštích z minulých dnů.

Je jasné, že pokud pojedeme dál, budeme se asi slušně brodit bahnem. Jak dostat motorky nejen zpátky na kola, když to položíme, ale i zpátky, když už to dopředu nepůjde... Dcera jen tak prohodí, že když už jsme tady, tak jedem to, co jsme projeli, už známe...

Jdeme do toho. Ustal jsem si jako první, klasika přední kolo sklouzlo, pak jen zbytečný pokus to udržet na noze a jsem na boku. Bahno je fakt kvalitní, lepší než v lázních. Držím motorku tak, aby si nenasála, ale na víc nemám. Koukám spíš jak ji šikovně shodit na kufry, alespoň ji nějak opřít v té strouze... Dcera je za chvíli u mě, směje se mi a dělá nějaké fotky, strašná sranda. Já to dokázal - „Nenaštval jsem se", smál jsem se s ní. Jakžtakž jsme ji postavili a pýchou velkých cestovatelů nasedám a znovu, jsme tam, kde před chvílí. Ale už víme, jak ji rychle postavit.

Před námi je ještě tak posledních 100 metrů té mazlavé hluboké louže, to už zvládneme (ostatně otočit se a jet zpátky, bychom možná ani nezvládli) Tak dopředu, zpátky ani krok. Klouže to, bahno cáká všude, ale jede to, pomalu, ale jede. Jsem na konci, zpocenej jak myš, ale „já su tak šťastný"... Kousek pevný hlíny motorka na stojan... A jde se pro tu druhou.

Můj návrh, že to vyvezu je odmítnut s takovým tím, počkej fotr... Jede, jede dobře, koukala se, kde jsem měl problémy, dala si bacha, jo a už je na zemi, směju se a přiznám se i trochu se zadostiučiněním... Zvedáme motorku, smějeme se, já ji připomínám, že ty vlasy fakt dobrý (ráno měla problém, že ji helma vždycky ničí účes :o) Je od bahna skoro celá, ale jede - fakt nějak lehčeji než já.

Zase kus pevný hlíny motorka na stojan, jen dochladit, stoupnout. Vítězné foto.

Jsem fakt rád, že jsme si vyrazili, že jsme se patlali v tom bahně, byli jsme u sebe špinaví, zpocení a fakt, jak dřív táta s dcerou - nic moc se vlastně nezměnilo. Byla taková vždycky. Vyrůstala vedle staršího bráchy, dělala sporty jako on, školy jako on, byla vlastně spíš kluk (ne vzhledem, ale přístupem). Její babička mi dodnes vyčítá, že plivat do dálky jsme ji učit neměli, ale tenkrát na dovolené to byla sranda.

Kontrola motorek, oškrábání největších nánosů bahna a znovu na silnici, máme za sebou víc jak 5 hodin v sedle, z toho víc jak dvě ve faktu dost těžkým terénu. Tankování, kafe a co dál? Lázně nebo očistec?

Očistec - volí dcera, pokračujeme Velká Fatra, tam pěkné údolí , vypadá to, že by se to mohlo dát projet na druhou stranu. Jedeme, kousek vede po staré partyzánské stezce (taková silně neudržovaná asfaltka), pak odbočka, dotazy -„keď chcetě, choďtě". Jedeme, čím jsme dál od vesnice - mizí i ten špatný asfalt, je to taková trochu zpevněná cesta - maximálně na šířku osobáku. Místy, kudy nedávno prošla voda samý štěrk, super jízda i když náročná... Konečná, skončili jsme pod horou. Slézáme z motorek skoro unaveným stylem, to se pozná podle toho charakteristického vzdychnutí, když konečně stojíte na nohou.

Dcera sundá helmu a zkontroluje ofinu a vlasy v zrcátku, směju se - únava je pryč. Rychlý doutník a budeme se vracet, vypadá to na déšť, to se v horách stává a jak jsem viděl koryto potoka, podle kterého jsme jeli, bylo by dost těžký se v některých místech přes něj dostat.

Jsme zas na silnici, vždycky mi to zpátky připadá lehčí a rychlejší :o) Pumpa, to stanoviště motorářů, bahno všude, ale dobrá nálada. Kluci píšou, jak je v lázních, jak ve vířivce.... Můj dotaz na dceru, jak dál? Lázně nebo očistec.

Pokračuje, Martin, doprava kolem malé Fatry, nádherná silnice. Zatáčky, houpačky malý provoz. Ovčí sýr na každém rohu. Je pod mrakem, ale večerní světlo tomu všemu dává dokonalou kulisu. Ani nefotím, jedu, užívám si, kontroluju dceru v zrcátkách - zbytečně, jede fakt dobře.

Káva s výhledem na hory. Dojmy z ježdění. Plán, jak dneska konečně do Lázní. Máme za sebou 10 hodin v sedle. Drží se „potvora" myslím si, ale testuju, jestli to zvládá. Máme dvě možnosti, kratší snadnou a delší (hlavně na zatáčky a sjezdy), kterou - Delší.

Super silnice, ale jako vždycky jen kus asi tak 1/3 zatáčky velký převýšení. V těch zbývajících 2/3 je poznat to, že roste únava, chcete to mít už za sebou. Teď ještě ty hory, co nám o nich kluci psali, že museli přejet cestou do lázní :o)

Je to jako nic, stmívá se, máme za sebou už víc jak 12 a půl hodiny a asi 580 km, po silnici i v terénu. Lázně jsou tady, někde slyším hrát muziku, ale nikde nikdo, nevíme, kde máme spát. Můj návrh je stan a kluci až ráno. Dcera se k tomu hlásí, ale je vidět, že je už unavená (já jsem skoro mrtvej, ale kterej fotr to přizná). Telefon, kluci volaj, je to kousek, znovu nasednout, nohy už nejdou tak snadno zvedat, smějeme se, je to fakt dobrý pocit.

Kluci nastrojení, vykáznění a rozjaření nám jdou naproti. Trochu se nám straní, snad aby nenačichli nebo se neumazali. Sprcha, čistý věci a na večeři. Jsme oba zticha, jen se na sebe občas podíváme. Kluci vyprávějí o lázních, koupelích, ženskejch... My jíme, napůl usínáme.

Druhý den dohoda, že pojedou s námi po vedlejších silnicích - odhad 8 hodin v sedle. - pro některý bude fakt hustý R1 :o). Vyrážíme, řadím se na konec, abych měl přehled, případně kryl záda, jde to dobře. První zastávka po asi 2 hodinách Tom R1 je nadšený. Užil si zatáčky, několikrát se vracel. Petr taky jen zatáčky mu dávají víc zabrat on Custom, má svojí váhu, ale jel pěkně. Karel s BMW 1200 ST nadšený, to jsou silnice pro něho.

Kluci jsou nadšený, zapomněli na radosti lázní a užívají si jízdu... Zezadu jsem je mohl všechny pozorovat, jak jezdí, jak předjíždějí, jak reagují - normální parta na cestách - jen to složení bylo trochu nestandardní :o))

Máme to za sebou, jsme v Čechách, cesta 8 a půl hodiny, Tom se protahuje, já to obdivuju na R1 to je slušný výkon, začíná se zajímat o Nord Cap :o)) Určitě by to dokázal, malé silnice jsou i tam hodně na severu srovnatelný...

Je dobrá nálada, ubytování, večeře a ráno domů. Únava se projevuje, všichni bez mučení přistupují na cestu zpět po dálnici, jen k Vyškovu to ještě bereme po okreskách. Oběd a už je vidět, že toho mají všichni dost, každý domů na vlastní pěst, někdo už zase začal přemýšlet o práci (to v těch zatáčkách a převýšení fakt nešlo).

Dojíždíme domů jen s Dcerou, sami na silnici, dívám se, jak jezdí - je fakt dobrá... Má srdce motorkáře

Jinak dělá:

Karate 3.kyu

Kickbox 2.kyu

Studuje VŠ - Provoz a ekonomika na Zemědělské univerzitě (4 semestry za sebou a 6 před sebou:o)

A samozřejmě pracuje při studiu, aby měla praxi, až škola skončí - normální fajn holka - mám ji rád

 

Autor: Jaroslav Homolka | středa 30.7.2008 8:00 | karma článku: 21,14 | přečteno: 2465x
  • Další články autora

Jaroslav Homolka

Zelená veš v kožichu

18.3.2009 v 8:22 | Karma: 27,28