Když se mě před pár lety jednou zeptala dotčeně moje matka, zda jsem jí náhodou z legrace neposlala esemesku, nechápala jsem v té chvíli co myslí. Nic jsem neposílala, a když mi pak přečetla obsah zprávy, pomyslela jsem si, že o mně má „pěkné“ mínění. Jednalo se totiž o 160 znaků vulgárního popisu sexuálního aktu, odeslaného z neznámého čísla. Rozhodla jsem se tedy jako detektiv Colombo vypátrat, kdo se za tím skrývá. Řekla jsem si, že na to musím ale od lesa.
http://www.flickr.com/photos/rieggi Vyťukala jsem odesílateli odpověď, že zpráva od něj patrně omylem dorazila na telefonní číslo mé matky a dodala, že mě popis sexuálních praktik velmi zaujal. A proto ho vlastně kontaktuji.
Dlouho bylo ticho. Pak mobil zapípal. „Myslíš to vážně, nebo si ze mě děláš legraci?“, objevilo se mi na displeji. „Jak jinak než vážně bych to mohla myslet?“, zněla má odpověď. Další SMS přišla už bez prodlevy. Prý ať tedy napíšu zprávu, co by si s tou jeho nezadala. Tak jak myslíš, hochu, napadlo mě a s vervou jsem se pustila do psaní, jako bych se sexem po mobilu bavila odjakživa.
Proběhlo asi 10 zpráviček oběma směry, když mi můj tajemný navrhl, jestli bych si nechtěla psát i o něčem jiném, než jen o sexu. Konečně přišel můj okamžik! Mezi řečí jsem se ho zeptala, jak se jmenuje a kde bydlí. Ani se nezdráhal mi údaje poskytnout. Na oplátku se ode mě dozvěděl pravý důvod, jenž mě vedl k odepisování.
Namísto zprávy mi zavolal a omlouval se. Ležel v nemocnici po vážné operaci páteře. Jeho hlas zněl mladě a dle hovoru se mi jevil jako příjemný muž. Prý stejnou zprávu poslal na deset vymyšlených čísel a čekal na reakce. Potřeboval nějak zabít nudu a rovněž zaměstnat mozek, aby se odreagoval od tíživých myšlenek na to, že se možná už nikdy nepostaví na nohy.
Tuhle zdánlivě nevinnou klukovinu jsem mu odpustila. Ne z lítosti, ale proto, že díky němu jsem si uvědomila, jak dobře si vlastně žiju. Od té doby naše konverzace pokračovala a dokonce došlo i na několik následných telefonických rozhovorů.
V podstatě jsme v kontaktu dodnes, a když tak koukám na tyto své řádky, uvědomuji si, že bych se mu mohla zase ozvat, abych věděla, jak se mu daří.
Publikováno též na www.webmagazin.cz
