Žblebt roku 2013

I v roce 2013 jsme bohužel byli zásobeni různými žblebty, a tak webový portál Střídavka vyhlašuje už třetí ročník ankety Žblebt roku. Soutěže o nejpodivnější či nejhloupější výrok známých osob, který pronesly na téma rozvodu a porozvodové péče o děti.

Hlasování bylo ukončeno 28.3.2014

Najdete zde některá populární jména známá z minulých ročníků, ale také více soudců, ba přímo soudních senátů. Senáty totiž vždy rozhodují společně a výrok uvedený v soudním rozhodnutí tak nelze přiřadit konkrétnímu soudci. Soudcovské žblebty jsou přitom velmi nebezpečné, protože na rozdíl od ostatních přímo určují osudy dotčených lidí.

V anketě pak můžete přidělit hlas žblebtu, který považujete za nejhorší - pouze jednomu. Autoři výroků jsou uvedeni v abecedním pořadí. K jednotlivým žblebtům také postupně (po týdnu) zveřejňujeme podrobnější komentáře. Kliknutím na nadpis nebo na fotografii komentář otevřete.

1. Taťána Fischerová: Dítě potřebuje stabilitu

„Střídavá péče je užívaný model, ale znám děti, které z toho nejsou vůbec šťastné. Dítě potřebuje stabilitu a ne se přesouvat z jedné rodiny do druhé.“

Pod pojmem „užívaný model“ si představujeme něco jiného, než 4 % soudních rozhodnutí. A stabilita dítěte po rozvodu má znamenat, že bude stabilně bez jednoho rodiče? Protože i při pouhém „styku“ se dítě obvykle přesouvá, což se Fischerové nelíbí. A přesuny z rodiny do rodiny? Dítě přece zůstává v rámci své rodiny - jejím základem je pořád máma a táta...

2. Vlasta Formánková, Miloslav Výborný, Michaela Židlická: Jiné formy výchovy

"Svěření nezletilého dítěte do péče jednoho z rodičů obecně nepředstavuje vyloučení práva dítěte na péči obou rodičů, stejně jako nevylučuje právo rodiče, jemuž dítě nebylo svěřeno, na jeho výchovu a péči, i když za použití jiných forem."

Tato trojice ústavních soudců příliš neoplývá logikou. Jak má dítě realizovat právo na péči obou rodičů, když bylo svěřeno do výlučné péče, do područí jen jednoho z nich? A jak má rodič nemající dítě v péči jej „za použití jiných forem“ vychovávat? Telefonicky, nebo snad telepaticky?

3. Iva Hejduková, Miloslava Nováková, Karel Svoboda: Matka rozhoduje

"Z okolnosti, že nezletilý byl předběžným opatřením předán do péče matky, vyplývá, že je to matka, která rozhoduje o tom, do jaké školy nezletilý nastoupí, neboť nástup dítěte do I. třídy je třeba považovat za běžnou záležitost."

Plzeňské právo je zřejmě specifické a neplatí zde rodičovská zodpovědnost obou rodičů ani ustanovení, že při nedohodě rodičů o podstatných věcech rozhodne soud (nikoliv tedy rodič, který má dítě v péči). I tito plzeňští soudci zůstali zřejmě logikou nedotčeni, neboť nelze směšovat nástup do školy a výběr školy, který je pro dítě jistě podstatnou záležitostí.

4. Karel Humhal: Učitelka musí vychovávat

„Vemte si to, kdybych řekl, že paní magistra nemůže vychovávat děti, je pedagožka, tak co tím říkám…? Tak ji zbavuju možnosti vykonávat profesi.“

Známe mnoho otců – pedagogů, kterým naše soudy po rozvodu neumožnily vychovávat své děti. Podle „odborníka“ Humhala (soudního znalce) by zřejmě museli všichni okamžitě přestat učit. Nebo něco takového platí, jen když se to hodí? Tedy když chceme u soudu odůvodnit svěření dětí do péče matky, jako v tomto případě?

5. Ivana Jirešová: Jsem i nejsem máma

„Nic v mém životě není pravidelné, čtrnáct dnů jsem máma, čtrnáct dnů zase nejsem.“

Herečka se stále nesmířila s tím, že se o výchovu dcery musí dělit s druhým rodičem, a tak i pravidelné střídání v péči jí nepřipadá pravidelné... Má také zvláštní pojetí mateřství, podle kterého přestává být mámou v okamžiku, kdy je dcera u táty.

6. Libuše Kantůrková: Šablonovitost rozhodování

„Jakési povinné svěřování do střídavé či společné péče znamená určitou šablonovitost rozhodování, která v praxi může přinést mnoho negativních důsledků, které dalekosáhlým způsobem ovlivní život dítěte.“

Jaká hrůza, kdyby dětem povinně zůstávali oba rodiče! Alespoň pro tuto kolínskou soudkyni. Mnoho negativních důsledků, které dalekosáhlým způsobem ovlivní život dítěte, však přináší především ztráta jednoho rodiče. A šablonovité rozhodování soudkyň, jako je Kantůrková, které z rodičů dělají stykače.

7. Jeroným Klimeš: Experimenty a osiření

„Můžeme zkusit novinky stylu střídavá výchova, ale pro děti musí tyto experimenty být lepší variantou než osiření.“

Psycholog Klimeš nás zásobí svými žblebty v každém ročníku ankety. Ani tentokrát nezklamal. Jeho dlouhodobý odpor vůči střídavé výchově hraničí s posedlostí, kdy ji neváhá srovnávat dokonce s osiřením dítěte.

8. Hana Matějková: Povinnost není uložena

„Styk otce s nezletilým je upraven předběžným opatřením a v tomto předběžném opatření není matce uložena povinnost zajišťovat kontakt otce s nezletilým telefonicky tak, jak se domnívá otec."

Možnost rodiče a dítěte bez problémů si zavolat je něco, co by mělo fungovat automaticky. Bez nutnosti psát to do soudního rozhodnutí. Sokolovská soudkyně Matějková by se tak neměla zabývat tím, co je v předběžném opatření, ale tím, proč běžný telefonický kontakt nefunguje a matka jej maří.

9. Alena Uváčiková: Ochránit své dítě

„Takovýto čin je takzvanou rozšířenou sebevraždou. Matka se rozhodne ochránit své dítě tímto způsobem. Nechce jej zanechat na světě samotné, v péči osoby, s níž má špatné zkušenosti.“

Nechvalně známá psycholožka dokáže obhájit cokoliv. Dokonce i vraždu osmiletého Matěje jeho rozvádějící se matkou. Vždyť přece není lepší ochrany dítěte před nebezpečím světa, než ho zabít... Pojem „rozšířená sebevražda“ pak vyznívá, jako by dítě bylo pouhou součástí matky a jeho zabití tak nebylo vraždou.

Tak neváhejte a vybírejte, kdo se stane autorem Žblebtu roku 2013! Hlasovat je možné do půlnoci 28.3.2014. Výsledky ankety budou vyhlášeny 1. dubna.

Převzato ze Střídavky