Tátové, nikdy nesouhlaste se svěřením dětí pouze mámě!

Při rozvodu nebo rozchodu rodičů nastává nerudovská otázka: Kam s nimi? Myšleno s dětmi. Mnoho otců při tom souhlasí s tím, že děti budou ve výlučné péči matky a oni s nimi budou mít jen takzvaný styk.

Jak velkou chybu dělají, poznají často vzápětí. Přece jenom rozchod obvykle neprobíhá proto, že by si rodiče dobře rozuměli. Takže původní dohody najednou přestanou fungovat, matka začne zvyšovat své finanční nároky a podmiňovat jimi kontakt s dětmi, ty jsou údajně nemocné, mají kroužky nebo jiné „vážné“ důvody, proč nemohou být s otcem, matka se odstěhuje na druhý konec republiky nebo dokonce do ciziny…

A naše soudy pak řeknou například:  „Matka jako jejich zákonná zástupkyně a osoba, jíž byly svěřeny do výchovy, má právo s dětmi vycestovat, a pokud tak učiní, její chování nelze v žádném případě hodnotit jako únos či zavlečení dítěte do ciziny.“ (JUDr. Kristina Žídková, Krajský soud v Ostravě)

Otce pak takové chování matky zákonitě přestane bavit. Třeba už ani nesouhlasí s její výlučnou péčí, jestliže se sám chce o děti také starat. Ale obecné soudy se mu většinou vysmějí a ústavní soudci jen pokrčí rameny a sdělí: „Rodič, který souhlasí se svěřením dětí do péče druhého rodiče při rozchodu s ním, na sebe bere riziko, že takové rozhodnutí může být rozhodnutím trvalým.“ (I. ÚS 153/16)

Z toho vyplývá jediné: Pokud tátové chtějí mít i do budoucna dostatečný kontakt se svými dětmi, měli by už při rozchodu trvat na tom, aby byl zajištěn formou střídavé péče. A to i v případech, kdy se o děti budou starat jen menšinu času. „Střídavka“ nemusí být vždy přesně 50 : 50, ale může mít mnoho podob. Třeba že se ve všední dny stará jeden rodič a o víkendech druhý. Důležité je, že oba zůstávají plnohodnotnými rodiči, s právem - ale i povinností - pečovat o děti.

Ne, to není nic proti matkám. Střídavá péče je z výchovy dětí nijak nevylučuje. Pouze brání tomu, aby byl vyloučen otec. A rozumné mámy to chápou.