Rozšířený víkendový styk

„Tati, já nechci k mamince,“ začala Diana kňourat v autě, zatímco padající sníh tvořil na silnici souvislou, stále se zvětšující vrstvu.

Musel ji vozit tam i zpátky, přestože ten, kdo se odstěhoval tak daleko, byla její matka. Ta vždy jen milostivě dceru vpustila nebo vypustila rozvrzanými vrátky svého domu.

„Vždyť víš, že by se maminka zlobila, kdybys k ní nepřijela včas.“

„No jo, ale proč nemůžu být doma dýl?“

Domov pro ni byl stále tam, kde dřív žila s oběma rodiči. A kde teď zůstal jen táta a její plyšáci.

„Maminka nechce. A soud to taky nepovolil.“

„Ale já chci, tatínku,“ řekla. Napůl prosebně a napůl vzdorovitě.

Kéž by si to mohla sama rozhodnout, pomyslel si otec. Soudkyně a sociální pracovnice, samy také často rozvedené, chtějí to, co si přeje matka.

„Tati,“ pokračovala dcerka, „Veronika teď pořád jezdí na víkendy k babičce. Skoro se nevidíme.“

Veronika byla její nejlepší kamarádka. Dřív spolu hodně chodily ven, hrály si, navštěvovaly se. I jejich rodiče se znali, předloni dokonce jeli i s dětmi na společnou dovolenou. Teď je Diana doma jen tři dny ze čtrnácti. Má „rozšířený víkendový styk“ a Veronika v tu dobu odjíždí k babičce.

Sníh se začal mísit s deštěm.

„Kdybych byla týden u tebe a týden u mámy, bylo by to lepší. Aspoň by taky na mě tolik neřval ten tydýt. A máma mi přitom říká, že ty jsi zlej. A to není pravda.“

„Tydýtem“ dcera nazývala nového přítele matky. Pracoval jako dělník v dolech, čemuž odpovídaly i jeho způsoby. Před časem opustil nemocnou ženu s dcerou a našel si novou, zdravou. Dianinu matku. Těžko říct, kde k němu přišla. Sama byla vysokoškolačka a učila v mateřské školce.

Většina jejích kolegyň byla už také rozvedená. A všechny udělaly z otců víkendové stykače a platiče alimentů...

„Jedete pozdě. O čtvrt hodiny.“

Objevila se ve vrátkách a mrkala, jak jí déšť a sníh padal do očí. Díval se na ni, už k ní nic necítil, ale uvědomil si, jak hodně ztloustla za tu dobu, co nejsou spolu.

„Byla špatná cesta. Copak nevidíš, jak je?“

Diana šla už raději dovnitř.

A po cestě si říkala, že jednou, za dlouho, až bude velká a bude mít děti, nemůže přece být taková jako její máma...