V páteční MF DNES se komentátorka Jana Bendová pozastavila nad „pendlováním“ dítěte mezi dvěma domovy při střídavé péči. Zdá se, že paní komentátorka spíše převzala pochybné argumenty odpůrců střídavé péče, než by se sama situací dětí z rozvedených manželství vážněji zabývala. Jinak by se nemohla pozastavovat nad tím, že si dítě „co dva týdny sbalí kufříček“.
Jaká je totiž alternativa? Při výlučné péči jen jednoho rodiče - pokud nemá dítě úplně ztratit toho druhého - bývá mu přidělen tzv. „rozšířený styk“. To je obvykle prodloužený víkend jednou za 14 dní (například od pátku do pondělí) a třeba ještě dva dny v dalším týdnu. Dítě si tedy u jednoho rodiče v pátek zabalí svůj kufříček na víkend, v pondělí si ho u druhého rodiče před návratem zabalí znovu, ve čtvrtek pak zase a v pátek zpět. Celkem tedy čtyřikrát za dva týdny oproti jednomu balení, které absolvuje při střídavé péčí se čtrnáctidenním intervalem.
Při střídavé péči je tedy dítě nejen méně na cestách, ale čtrnáctidenní nebo i týdenní intervaly mu dávají více času se u každého z rodičů aklimatizovat a prožít tento čas plnohodnotně, ne jako na návštěvě. Nehledě na to, že při střídavé péči má dítě skoro všechny věci dvakrát, v obou svých domovech, takže s sebou si nemusí brát prakticky nic. V nedávné televizní reportáži hovořil spokojený chlapec vychovávaný ve střídavé péči, jenž na otázku, co si balí s sebou, odpověděl, že učení a pokerový kufřík, který si koupil z kapesného.
Já vím, předsudky jsou zažrané hluboko a tlak feministek, hájících výhody pro ženy na úkor mužů i dětí, ten je opravdu silný. Přesto se domnívám, že komentátorka jednoho z nejvýznamnějších deníků by si měla věci lépe nastudovat, než o nich začne psát. Šíření předsudků o střídavé péči totiž může znamenat, že další děti přijdou o výchovu jednoho ze svých rodičů. Už tak o ni u nás ročně přichází přibližně 30 000 dětí.
