18.5.2010 představila ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová finální verzi doporučující tabulky pro stanovení výše výživného. Cílem materiálu, který bude rozeslán jednotlivým soudům, má být sjednocení rozhodování soudů v otázkách výživného.
Výše výživného je stanovena jako procentuálního rozmezí z měsíčního čistého příjmu povinného rodiče. Oproti původnímu návrhu došlo, prý na základě zaslaných připomínek, pouze k navýšení hodnot procentuálního rozmezí. Jednotlivé věkové kategorie zůstaly nezměněny.
Tabulka nyní vypadá takto:
Ministerstvo už ani nepředstírá, že vzorem má být rakouská tabulka. Ta totiž má s tou naší společné jen podobné procentuální sazby. Jejich použití je ale v Rakousku podmíněno dalšími pravidly, o kterých jsme psali už dříve a jež u nás jaksi vypadla:
1. Výživné má v Rakousku svou horní hranici. Za nemravné je zpravidla považováno výživné, které tvoří více než 2,5–násobek obvyklého výživného. To zřejmě souvisí s tím, že určitá úroveň výživného už dítěti poskytuje velmi slušné zajištění jeho potřeb. Další peníze navíc by už pak spíše pomáhaly rodiči, který výživné za dítě inkasuje, zvyšovat jeho životní úroveň. K dítěti by se ani nedostaly.
2. Procentní sazba na každé dítě se snižuje v závislosti na počtu dalších vyživovaných dětí. To odpovídá i situaci v běžné rodině – děti ve vícečetných rodinách se přece jenom musejí uskromnit trochu více než jedináčci.
3. Rodiči, který platí výživné, musí zůstat tzv. existenční minimum (v Rakousku 650 EUR měsíčně), a to i za cenu snížení výživného. Není cílem, aby rodič zemřel hladem, ale aby mohl dlouhodobě dítěti přispívat alespoň podle svých možností.
Proč se tyto podmínky u nás neobjevily ani teď, po změně tabulky, zůstává záhadou. Máme tu tak další typicky český paskvil vzniklý z původně dobrého vzoru. Místo toho, aby se výživné sjednotilo v rozumné podobě, pravděpodobně ještě více vyostří situaci mezi rozvádějícími se rodiči, zlatokopky podnítí k rozvodům a mužům znechutí zakládání rodin.
