Nezlobte se na zrcadlo

Články jsou jako zrcadlo. Odrážejí skutečnost, respektive nějakou její součást. Někdy i běžnému pohledu skrytou. Ledascos takového může být někomu nepříjemné...

Lidé, kteří na nepříjemné věci upozorňují, tak bývají označováni za šťouraly, kverulanty, potížisty. Dokud problém nepřeroste natolik, že obsadí hlavní zprávy televizí. Pak najednou každý ví, že se to mělo dělat jinak – a věděl to samozřejmě dávno! Jenže teď už je řešení problému tisíckrát obtížnější a mezitím napáchané škody tisíckrát větší.

Rozkrádání, bobtnání státu, soužití s nepřizpůsobivými občany... Takových problémů bychom našli víc. Ale kdo chce vidět a nezavírá oči, uvidí i další.

Dočetl jsem se od paní Dubcové, že můj článek „Ochránkyně“ dětí se jí zdá „hodně přes čáru“. Co tím myslela? To, že nevěrná rozvádějící se matka zabila své dítě? To, že jiná žena skočila s dcerou z třetího patra a další ji otrávila fridexem? Je „přes čáru“ to, že naše úřady svým preferováním matek posilují jejich pocit výlučnosti nad osudem dětí? To, že i ženy jako tyto dostávají děti do své výhradní péče?

Nebo to, že o tom všem někdo píše?

Nezlobte se na zrcadlo, když ukazuje špatné věci. Zavíráním očí nezmizí ze světa, ale jen z našeho pohledu.