Kalouskovy složenky a demokracie

Humbuk kolem Kalouskových složenek je dobrým předvolebním tahem, ale odhaluje nám také více, než si myslíme. Problém, který leží v samotných základech současného modelu demokracie.

Naprostá většina lidí pochopila, přinejhorším po důkladnějším přečtení, že složenka není žádnou skutečnou výzvou k platbě. Někteří se tomu i zasmáli, někteří si zanadávali, v závislosti na svém politickém přesvědčení a sympatiích ke Kalouskovi. Našli se ale i takoví, kteří složenku vzali vážně.

Společným jmenovatelem těchto lidí je, řekněme, horší schopnost úsudku. Neodsuzujme je za to paušálně, důvodem může být věk, nemoci, může to potkat každého. Jsou to „vychlastané mozky“, ale i lidé jinak hodní a slušní. Bohužel jsou to lidé, kteří jsou náchylní k podobným mystifikacím, kupují předražené nádobí a ovčí deky, věří nesmyslným slibům. Některé politické strany toho šikovně zneužívají a na těchto lidech staví svou podporu. Jejich hlas má totiž ve volbách stejnou váhu jako hlas vysokoškolského profesora.

Tady už se dostáváme k jádru problému. Horší schopnost úsudku těchto lidí má díky volbám vliv nejen na ně samé, ale i na fungování celé společnosti. V každé firmě přitom existuje dělba práce - část lidí umí lépe něco vymyslet, část lidí umí lépe to udělat. Kdyby si to prohodili, dopadne to katastrofálně pro všechny. Jen ve volbách máme za to, že všichni umíme stejně dobře vymyslet, jak se nám bude lépe žít.

Neumíme. Lidé nejsou stejní. Mají si být rovní ve svých možnostech, ale od přírody si nejsou rovní ve svých schopnostech. Obávám se, že lidé, kteří se bojí Kalouskovy složenky, nerozumí ani programům politických stran, natož aby dokázali vyhodnotit jejich dopad na společnost. Nezazlívejme jim to. Zazlívejme ale systému, že nakonec zprůměruje názory všech lidí. Výsledkem je jen průměrné řešení.

Cože, on tady snad bojuje proti demokracii? Rozhodně ne, konkurence je zdravá i v politice a demokracie je v tom těžko překonatelná. Jen by bylo dobré si uvědomit, že má mnoho různých podob a naše současná nemusí být tou definitivně nejlepší. Kolébkou demokracie je antické Řecko, v nové době pak Anglie. V obou zemích tehdy neměli volební právo zdaleka všichni obyvatelé, obě země byly v té době na špici civilizace.

Co tedy sílu volebního hlasu aspoň trochu odstupňovat podle schopností? Kritérií se nabízí více - lze si představit dosažené vzdělání, výši IQ nebo i hodnotu majetku. Žádné z nich není ideální. Ale nějaké by mohlo být lepší než žádné.