Jak se do lesa volá?

Dostal jsem před časem - možná omylem - hromadný e-mail od jedné paní. Plný otazníků a vykřičníků... Jméno autorky jsem pozměnil, jinak je text autentický:

"Maminkám s postiženými dětmi sebrali prodlouženou mateřskou!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Dobrý den

jmenuji se Vojtěška Thérová a dne ... jsem porodila dvojčata. Bohužel se až později zjistilo, že nejsou v pořádku a že jsou postižení, mají jistou formu autismu, potřebují 24 hodin péči a léčbu, která není ani levná a ani jednouchá. ... Takže se to vyřešilo tak, že kluci dostávali nějaké korunky na péči a já jsem dostala dlouhodobou mateřskou, abych s eo ně mohla starat. I přes to, že s enarodili dva, i přes to, že jsme měla a mám dvojnásobnou péči o dvě děti....mateřskou beru jen na jedno!!! TJ 3800,- kč. Tedy bylo....do 1.1.2012, kdy se vláda rozhodla, že metky s postiženými dětm prodlouženou mateřskou dostávat nebudou!!!!!!!!!!!!!!!!!!! ...

A teď řekněte lidi...co s tím????? Co s tím kdo udělá??? ..."

Po přečtení tohoto e-mailu jsem odpověděl:

"Vážená paní Thérová,

před několika lety jste coby "poradkyně při přípravě rozvodů a soudů o děti" pomáhala mé manželce. V jejím úsilí o rozbití naší rodiny a o uzurpování si našeho společného syna pouze do své výlučné péče. Také jsem se tenkrát ptal, co s tím kdo udělá, a cítil podobnou bezmoc.

Situace stále není vyřešená, a to i kvůli lidem, jako vy, kteří mou manželku v jejím úsilí podporovali. Namísto nasměrování ke hledání smírných řešení, která by synovi zachovala úplnou rodinu nebo alespoň péči obou rodičů. Mne osobně však tato velmi bolestná zkušenost i svým způsobem obohatila. Všechno zlé je k něčemu dobré...

Začal jsem se této problematice více věnovat a poznal řadu osudů rodičů a dětí podobně, ba ještě hůře postižených rozvodovým průmyslem. Rozvinul jsem proto aktivity, které, troufám si říci, dnes pomáhají mnoha rodičům a dětem. Aby jejich rodinné vazby zůstaly zachovány. A hodlám v tom pokračovat v ještě mnohem větší míře.

Snad si tedy zasloužíte i poděkovat. Za děti a jejich rodiče, kteří se třeba díky Střídavce nevzdávají vzájemného kontaktu. Největší dík pochopitelně patří jiným - mé manželce, soudkyni Kříhové a sociálním pracovnicím z Prahy 3. Bez toho, co udělaly, bych se asi tomuto tématu nevěnoval. Sytý hladovému nevěří.

Přeji vám, abyste i vy našla dobrou cestu z vaší složité situace."

A jaké jsem se mimo jiné dočkal od této paní odpovědi?

"Udržet vztah v zájmu dítěte??? No, než se trápit doma s blbcem nebo krávou...myslím povšechně, raději se rozvedu, než abych se do konce života trápila."