Cenzura v České televizi a Českém rozhlase?

Mnoho těch, jejichž témata se do médií nedostanou, má hned jasné vysvětlení: cenzura. Nechci se zařadit mezi ně. Posuďte však sami, zda to tu cenzurou přece jen trochu nezavání.

Současný ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil

Ve čtvrtek 21. června se konala demonstrace za rodičovskou rovnoprávnost. Požadováno bylo:

* řešení nerovnoprávnosti mezi muži a ženami (výrazné diskriminace otců českými soudy, pokud jde o výchovu dětí)
* stanovení výživného podle skutečných příjmů rodiče
* zrušení vězení pro dlužníky (které bylo v civilizované Evropě zrušeno už v 19. století)
* náprava soudního systému v této oblasti
* v neposlední řadě také odstoupení ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (jenž je za stav justice osobně odpovědný)

Na demonstraci se přišla podívat řada novinářů, natáčela zde i Česká televize. To, že se pak záběry nedostaly do vysílání, se může stát. Redaktoři dají přednost jiným tématům. Mnohem více zarážející jsou však další události:

Na odpoledne po demonstraci pozvala Česká televize do studia předsedu Unie otců Valentina Papaziana. O požadavcích demonstrujících měl diskutovat právě s ministrem Pospíšilem. Upoutávku na jeho vystoupení dala dokonce i na svůj web. Jen několik hodin před vysíláním byla diskuse bez náhrady zrušena.

I já jsem byl ve čtvrtek pozván na debatu s Pospíšilem. Do Českého rozhlasu, do pořadu Ozvěny dne na Radiožurnálu. I mně přišla pár hodin před vysíláním strohá e-mailová omluva, že „z důvodu změn v programu“ se debata nekoná.

Nečekaná shoda náhod?

Možná. Nebo také ne. Můžeme se jen domýšlet. Je ale zřejmé, že téma demonstrace nebylo ministru Pospíšilovi příliš po chuti. Zvlášť když je to on, kdo prosadil zpřísnění trestů a následné zahlcení věznic českými otci, jejichž výživné je stanovováno dle libovůle soudkyň. Aby teď s velkou slávou tresty opět změkčoval. Pro změnu však spolu se sebráním řidičského průkazu.

Nehledě na to, že otcové jsou často odsuzováni k placení výživného matce, i když se chtějí o děti osobně starat, živit je a šatit. Třeba ve střídavé nebo společné péči, nebo i ve své výlučné. Plnoprávně pečovat o své děti je jim však českými soudy vytrvale bráněno. A Pospíšil, který sám nemá rodinu, tomu přes všechny stížnosti jen nečinně přihlíží.

Nezasáhly tedy dlouhé prsty pana ministra, kterému veřejnoprávní (tedy státem ovládaná) média vyšla vstříc a nepohodlné téma debat zametla pod stůl?

Ono je i tak toto téma v médiích dost odstrčené za nejrůznějšími bulvárními aférkami. Přestože každým rokem u nás přibývá skoro 30 000 (!) dětí, které ztrácejí výchovu jednoho z rodičů. Situace, kdy se táta a máma staví proti sobě, ale vyhovuje všem, kdo z takových bojů žijí. Sociálním pracovnicím, znalcům, soudkyním... Vždyť by přišli o práci, kdyby jednoduše ponechali dětem i po rozvodu péči obou rodičů!

Celému tomu systému, který má údajně děti chránit, se říká také rozvodový průmysl a proteče jím ročně několik miliard korun. Živit se na aktivitách pod rouškou „zájmu dětí“ nemusí být špatný byznys. Má důvod ho hájit i ministr Pospíšil?

Dětem však pro jejich skutečné zájmy lobbisté bohužel scházejí.

Podpořte i vy petici za rodičovskou rovnoprávnost.