Jak jsme utrpěli vítězství se Švýcary…

Aneb. krátké shrnutí včerejšího úvodního utkání na EURO 2008.

Kam až se dostanou zástupci této vlajky? Buh ví... i když, možná ani on ne.

Jako takřka každý fanoušek českého fotbalu jsem včera natěšeně očekával začátek letošního evropského šampionátu pořádaném ve Švýcarsku a v Rakousku. Tím spíše, že naše reprezentace tento turnaj s pořadatelským Švýcarskem zahajovala.

Očekávalo se, že nebudeme mít se soupeřem žádné problémy a odvezeme si z prvního zápasu 3 body. (Paradoxní je, že si to samé říkala i švýcarská media.) Celý první poločas byl takový hodně vlažný, Naši na mě působili hodně zastrašeným dojmem a Švýcaři, kteří k nám chovali respekt, si začali dovolovat čím dál tím více. V ten okamžik jsem začal věřit tomu, že to zas až taková pohodička nebude.

Pan Brückner zvolil taktiku 4-5-1 (takzv. taktika na remízu) s tím, že Koller bude na hrotu a dva ofenzivní záložníci Plašil a Sionko ho budou v ofenzívě podporovat. Nevím jak ostatním, ale mě se už tento způsob hry začíná zajídat. Zvláště proto, že Koller mi připadá hodně utrápený a o Plašilovi netřeba dále hovořit. Už nazačátku utkání jsem si říkal, proč trenér nezvolil taktiku 4-4-2, kdy by do útoku nasadil někoho z kvarteta Vlček, Fenin, Svěrkoš nebo i třeba Baroš (spalovač šancí, ale aspoň by nějaké šance byly). To ale samozřejmě u pana Brücknera nepřipadá vůbec v úvahu, jelikož sází pořád a stále na ta samá jména. Občas mi přijde, že ho nezajímají současné výkony hráčů, ale že se stará jen o zkušenosti a kolik toho hráč za sebou má.

Druhý poločas byl ještě horší, než poločas první. Nejen že Švýcaři ucítili šanci tento zápas strhnout na svojí stranu, (měli opravdu vyložené šance), ale Češi se čím dál tím méně pohybovali po hřišti a působili hodně staticky. Nakonec přišlo střídání, se kterým mě trenér potěšil, neboť Koller nezahrál příliš přesvědčivý výkon. Střídající Svěrkoš hned při prvním a zároveň takřka posledním kontaktu s míčem vstřelil gól a naši se štěstím tento zápas dobránili do vítězného konce.

Nadruhou stranu bych chtěl pochválit Libora Sionka, který se rval o každý míč a bylo radost na jeho výkon koukat. Dle mého, rozhodně nejlepším hráčem zápasu.

Ale jak shrnul celý zápas můj otec:

„Dneska jsme teda utrpěli vítězství…“

Měl pravdu, včera nad námi opravdu stáli všichni svatí a já doufám, že ve středu s Portugalskem bude vše jinak, pan Brückner se poučí a vsadí na současné formy hráčů. S příštím soupeřem nám totiž pouhé štěstí nepomůže.