Kdyby rozhodující semifinále nevysílala stanice 02 TV Sport, ale Česká televize, mohl Robert Záruba oprášit legendární hlášku z Nagana. Nestalo se, ale dějiny se přepisovaly. Série mezi Spartou a Třincem byla unikátní, skvělá!
Zelený čtvrtek nebyl úplně vlídný den. Začal sice krásně, bylo slunečno, ovšem obloha se během odpoledních hodin nad jihem Čech zatáhla. Možná signál, že čtvrtfinálové tažení českobudějovického Motoru se nejspíš nepovede dovést do slastného přepsání dějin a postupu do semifinále. A bylo tomu skutečně tak. Z centrálního náměstí jsme odcházeli pěkně zkropeni. Doslova, těměř celý zápas nám na hlavy padaly kapky deště. A také zklamáni. I když, špatný výraz. Smutní ano, ale na zklamání nebyl prostor. Vypadli jsme po heriockém výkonu s týmem, který ligu ovládl čtyřikrát za sebou. A zároveň mančaftem, se kterým se letos před play – off opět příliš nepočítalo ...
Na našeho přemožitele čekala v souboji o finále Sparta. Starý známý, dalo by se říct. Oceláři s Pražany svedli velké bitvy už v předchozích dvou sezónách. A asi nemusím dodávat, jak dopadly. Sparťané toužili slezského rivala konečně položit na lopatky. Že se jim to povede, věštila většina hokejové spoelčnosti. Včetně mě. Roli favorita začala Sparta naplňovat už v libeňské aréně. První střetnutí zvládla s nulou vzadu, ovládla ho 3:0. O den později se na triumf nadřela podstatně více, když zápas poslala do prodloužení až Chlapíkova trefa osm vteřin před koncem třetí třetiny. Pečeť na obrat duelu pak dal svou povedenou střelou obránce Moravčík. 2:0 pro Spartu, k polským hranicím tak může cestovat relativně v klidu. Fanoušci už ale sérií žili. Nebylo překvapením, že se skloňovalo především jméno Daniela Voženílka. Nepřísluší mi hodnotit zákrok na Filipa Chlapíka. Toto má ve svém popisu práce Viktor Ujčík. Hodnocení jeho verdiktů nechám na vás, každopádně pražský dvojzápas hokejové příznivce navnadil ...
Klíčový třetí zápas už sledovala Werk aréna, kterou v prodloužení umlčela Krejčíkova střela. Sparta vede 3:0 na zápasy. Hotovo, vymalováno, říkal jsem si. Opačný názor měl třinecký hokejista Viliam Čacho, který bezprostředně po třetím dostaveníčku konstatoval, že kdo jiný byl se měl postarat o zápis do historie a sérii otočit, než právě oni. Ano, na poraženecké řeči samozřejmě není prostor. Nemůže do novin konstatovat, že to vzdávají. Každopádně jsem se při čtení vět slovenského legionáře lehce pousmál. Co si budeme, karty jsou rozdány jasně. Sparta je hokejovější, odpočatější, sebevědomější. Sérii vítězných zápasů ve vyřazovací části natáhla už na sedm, naopak Třinec má v nohách nejdelší možnou sérii s Budějovicemi, cestování vám na silách také nepřidá. A forma? Od čtvrtého čtvrtfinále s Motorem sedm soubojů, jediná výhra. Tady je jasno!
Prý je poslední krok nejtěžší. Asi je to pravda. Sparťané ho neudělali, dovolili Třinci snížit na 1:3 a přišli o Michala Řepíka, kterému Ujčík nedovolil nastoupit do pátého (i šestého) souboje za faul na Patrika Hrehorčáka. Hrálo se opět v naší největší aréně. A mělo se jednat o oslavu postupu do finále. Sparta ale doslova prospala úvodní třetinu, Oceláři odskočili do dvoubrankového vedení a asi nemusím zdůrazňovat, že tyto situace zvládají dotahovat do vítězného konce. Takže jedeme zpět do Slezska. A to už se tedy děje něco, co prostě nelze chápat ...
Najman využívá třineckého zaváhání v obranném pásmu a v úvodu třetí části posílá Spartu do vedení 1:0. Úplně se nezdá, že by domácí měli sílu na odpor. Od definitivního konce je o chvíli později zachrání tyčka Kacetlovy branky a ... a Daniel Voženílek! Tvář série. Muž, o kterém mluví všichni a všude. Milovaný, nenáviděný, ale také neskutečný. Prostě je dobrej. Vynikající. A svou last minute trefou posílá duel do prodloužení. V poslední vteřině. Tak moc byla Sparta blízko vysněnému finále. Tak moc blízko byl konec velké třinecké jízdy. Jestli jste si nikdy nedokázali představit, jak se hrobníkovi utíká z lopaty, tak teď už to víte ... Nastavený čas pak rozsekne David Cienciala a jede se k poslednímu zápasu do Prahy. A zejména pro Jakuba Kováře to asi nebyla úplně klidná cesta.
Fantastická série graduje před zaplněnou arénou v Praze. Kvůli florbalovému Superfinále se hraje již od 13.00, což je ale pro mě ideální začátek, a tak turnikety vstříc velkému zápasu procházím také. V hledišti pozoruju značné množství třineckých fanoušků, s některými se dávám do řeči. Paradox je, že svému týmu moc nevěří, ale fandí. Užívají si den, další velký zápas jejich oblíbenců. A neskutečně se bavíme i my, neutrální fanoušci. Sparta v ultimativním střetnutí opět vede. O druhé přestávce říkám kamarádovi z Prahy, že Třinec cestu za srovnáním najde, že jsou to prostě blázni. V ten moment lehká nadsázka, v poslední minutě základní části realita. Oni to zase srovnali! To není normální. A šlo se opět do nastavení ...
Jedno, druhé, třetí, čtvrté. Stop! Druhý nejdelší zápas v české historii svou trefou ukončuje Miloš Roman. Jo, ten Miloš Roman, který rozsekl i sedmý souboj čtvrtfinále s Jihočechy. Třinec to dokázal, Viliam Čacho měl pravdu. Ale stejně si myslím, že to před týdnem nemyslel vážně. Ale možná taky jo, oni jsou Třinečtí fakt jiní. Neskuteční a teď už také nesmrtelní. Prohráváte 0:3 s nabušenou Spartou, která byla prostě hokejově lepší, měla nejspíš více sil. A znovu to připomenu. 7 zápasů a jedna výhra. V této sezóně s Pražany pak bilance 0:7. Ta první kolonka je počet vyhraných zápasů. No a co? V tom nejdůležitějším momentě je pak čtyřikrát seknete a jdete slavit. Ne, to je prostě sci -fi. Něco, co nechápu. A ona je to realita. Na Slezany nyní čeká další velký favorit z východu Čech. A karty jsou opět na stole. A Oceláři je nemají dobré. Snad bych řekl, že opět vidím jasného favorita, ale raději mlčím, protože prostě Třinec!
Tato série se zapsala do dějin. Bavila celou republiku. Aby ale byla zábavná, musejí na to být dva. Ano, Sparta si teď s sebou potáhne cejch toho, kdo první ztratil vedení 3:0 na zápasy, ale v sérii hrála skvěle. Vlastně celá sezóna byla pro pražský klub povedená. Troufám si tvrdit, že Pavel Gross odvedl značný kus práce. Je to odborník, má výborné vystupování. Jenže pak se vám do cesty postaví nesmrtelný tým ze Slezska. A nenaděláte nic.
Ale proč to píšu? Protože chci oběma týmům poděkovat. Byl to výjimečný zážitek. Na tuto sérii budu hodně dlouho vzpomínat. Velké bitvy, mimořádné příběhy, plné ochozy. Reklama na hokej!
V závěru se vrátím na začátek. Z náměstí Přemysla Otakara II. jsme 28. března odcházeli smutní, ale zároveň pyšní na to, jak se naši budějčtí kluci Třinci vzepřeli. Nyní mi o to víc dochází, jakou neskutečnou práci borci s M na hrudi odvedli.
A karavana jede dál. Nyní finále, které raději nebudu predikovat, a poté domácí šampionát. Tak snad nás následující program bude bavit alespoň z poloviny tak, jako semifinále mezi Spartou a Třincem.
