Myslel jsem, že na úvod položím otázku ...ale ne, nemá to smysl. To, co se stalo v samotném závěru zápasu o bronz, to je zkrátka naprostá rarita. Pohádka. A ta má vždy dobrý konec. Věřil v něj ale někdo odpoledne 26. prosince?
Český juniorský hokej zažívá nádherné časy. Při všech problémech, které ho trápí, je to až neuvěřitelné. Naší hokejoví mladíci nás v úvodu roku notně rozveselili. A nutno zdůraznit jedno slovíčko- OPĚT! Podruhé v řadě. Po loňské jízdě, kterou zastavila až ve finálovém prodloužení vítězná Kanada, slaví junioři o rok později ve švédském Göteborgu další cenný kov. Po neskutečném obratu totiž berou bronzové medaile. Pro mnohé nečekané, ale o to víc zasloužené. Cesta k nim nebyla jednoduchá. Zvu Vás na pořádnou jízdu. Příští stanice: Úvodní zápas!
Rána od Slováků
Federální derby hned na začátek. Slováci měli před turnajem velká očekávání. Slovo "medaila" se ve slovenských médiích skloňovalo opravdu často. Troufám si tvrdit, že zcela oprávněně. I bez Slafkovského a Nemca naši východní sousedé poskládali skvělý tým, který toužil po stupních vítězů. Čeští mladíci do třaskavého střetnutí vstoupili velmi dobře a rychle se ujali vedení po krásném zakončení Rymona. Po první třetině, kterou jsme zvládli velmi solidně, jsem si v duchu říkal na adresu Slováků: " Tak tohle je ten černý koník turnaje?" Vizitka přišla o pár desítek minut později. 6:2 pro soupeře. Zasloužené resumé. A já jsem vystřízlivěl. Od české repre jsem neměl velká očekávání, ale tohle je teda facka. A pěkně štípe! Nyní si troufám tvrdit, že jsme přesně tohle potřebovali. Rána hned na úvod. Kdyby nás takhle vyfackovala Kanada, asi bychom to se skřípáním zubů kousli, ale Slováci? Při vší úctě k nim- Tak to ne. To je otázka prestiže. A my jsme selhali. Ovšem turnaj teprve začíná. Příští stanice: Férovka s favoritem!
Zápas naděje
Druhý zápas v základní skupině jsme v hale Frölundy zvládli. Norsko jsme porazili vysoko 8:1 a defacto si tím zajistili čtvrtfinále. Výhra z kategorie povinných. Potěšily hattricky kapitána Kulicha a Edy Šalého. Pravý test ale teprve měl přijít. Spojené státy. Podle mnohých největší favorit turnaje. Úvodní buly ... pár vteřin ...a ? 1:0 pro USA. Špatný začátek. Mám obavy, aby tento zápas neskončil debaklem. Následně ubráníme dvě přesilové hry soupeře a srovnáme stav na 1:1, který je, vzhledem k průběhu první části, velmi šťastný. A pak to přišlo! Ukazatel skóre po prostřední třetině ukazoval stav 3:3, ale přesto je něco jinak. Češi byli lepší! Velkého favorita přehrávali. Lámal se zde turnaj? Ne, asi ještě ne, ale kluci si ukázali, že hokej fakt hrát umějí. A to i proti Američanům. Sice jsme po skončení zápasu slyšeli hymnu soupeře, ovšem prohra po nájezdech leckoho překvapila. Češi vycenili zuby. Ze souboje s USA brali bod a především ujištění, že to může jít. Pokračujeme. Švýcarsko? Zastávka na znamení. Příští stanice- čtvrtifinále!
Kolébka hokeje v slzách
Když loni Jiří Kulich ztratil v útočném pásmu puk a Kanada přečíslení vyřešila gólově, topil se český výběr ve smutku. A vůbec tomu tak nemuselo být. Kanaďané sice vedli už 2:0, ale houževnatí Češi dokázali srovnat stav. Hoši ze zámoří si však připravili ještě jednu ránu. K.O., ze kterého už jsme neměli šanci se oklepat. Ve Švédsku přišla odveta. Do roka a do dne to tedy nebylo, ale příběh napsalo letošní čtvrtfinále téměř totožný. Nicméně v opačném gardu. Češi rychle vedli 2:0, soupeř manko stáhl, a když se zdálo, že misky vah překlopí na svou stranu, dostal dokonalý direkt. Štanclík vyslal střelu ... No, střelu ... Ono to bylo spíše takové nahození. Ale geniální! Od kanadského obránce Bonka (syna Radka Bonka) puk změnil trajektorii, a za asistence tyčky odšpuntoval českou euforii. Tým, který mnozí (a ano, včetně mě) odepisovali, se měl opět porvat o medaile. Už potřetí v řadě. A to je skvělá bilance.
U čtvrtfinále se chvíli zastavím. Kanada nás od druhé třetiny přehrávala. Zejména právě druhá byla v režii hráčů s javorovým listem na břiše, přesto říkám- šli jsme dál zaslouženě! Hokej je týmový sport. Není o jednotlivcích, ale kolektivu. A jde o to, kdo dá více gólů. A my vsítili o jeden více. Díky velkému množství zblokovaných střel, díky brankáři Hrabalovi, díky Štanclíkovi, díky VŠEM! Protože si každý hrábl na dno. Jen blázen by mohl čekat, že s Kanadou budeme hrát otevřenou partii. Ti kluci ze zámoří jsou individuálně jinde. Jenže hokej je kolektivní sport. Tady není vítěz jednotlivec, ale tým. A čtvrtfinále ukázalo, že my TÝM máme. A ten míří k další zastávce, i přes jeden mohutný klacek, spíše větev, která mu leží v cestě. Příští stanice: Bronzové opojení!
Snový obrat, zápis do historie a paměti fanoušků
V boji o finále na nás čekalo domácí Švédsko. Tým, který ovládl základní skupinu A. A hned ve třech ze čtyř duelů neinkasoval. Famózní vizitka. Umocněná tím, že jedním ze soupeřů byla právě Kanada. Jako wow. Definice síly. Však více než polovina švédských kluků už hraje tamní nejvyšší soutěž. A jejich minutáž není vůbec malá. Připočtěme k tomu i to, že právě švédská soutěž patří mezi nejlepší v Evropě. Velká výzva pro český nároďák. My ji přijali! A? Ano, prohráli jsme. S lepším celkem. A byť prohra před branami finále nesmírně bolí, byla se vztyčenou hlavou. Sen o zlatém triumfu však byl nenávratně pryč ...
... a proto se šlo v pátečním odpoledne na Finy. Bez Sapouška, Jiříčka. Zdravotní problémy měl Šalé i kapitán Kulich. Po prohraném semifinále, s omezenými palivy, neboť se jednalo o sedmý zápas v jedenácti dnech. A ihned v úvodu s dvougólovým mankem. Horko těžko srovnáte stav, abyste po chvíli prohrávali o tři branky. Kondička už měla své trhliny, nebylo to ale nic proti psychické stránce. Jen si to představte. Šlapete med, taháte nohy a koušete stav 2:5. A vy víte, že stojíte před skoro nemožným úkolem. Musíte sebrat zbytky sil. Fyzických, ale hlavně psychických, abyste si splnili sen. Tu medaili fakt chcete. Moc ji chcete, ale okolnosti vám nejsou vůbec nakloněny. Finové ovšem ve vlastní přesilovce chybují a Becher snižuje. Seveřané nám hodili rukavici. A naši mladíci ji sbírají! A třetí třetina? Jirka Kulich jako správný kapitán krásnou ranou v přesilovce snižuje na 4:5. Jsme politi živou vodou. Kluci tu medaili prostě chtějí. Přeskakování klacků na cestě bolí. Každý pohyb, každý krok. Je to neskutečná fuška. Hlasatel oznámí poslední dvě minuty třetí třetiny. A než ukazatel skóre začne odpočítávat posledních šedesát vteřin, stihnete dát čtyři góly! Jak? Na to se mě neptejte. Já jen řval, řval a řval. A když mi to došlo, jen nevěřícně seděl s otevřenou tlamou ...
A nyní, s odstupem pár hodin, a stále rozkolísaným tepem, musím napsat toto: Kluci, smekám! Nevěřil jsem vám, ale zavřeli jste mi hubu. Ukázali jste, že máte charakter. Nervete se za sebe, ale za své kamarády, za tým, za Česko! A k tomu všemu hokej hrát vážně umíte. A sakra dobře. A za to jste odměněni bronzem. S nádechem zlata, ale hlavně obrovskou nadějí do budoucna. Díky za parádní zážitek!
