Za prodlužování důchodového věku mohou propagátoři zdravého životního stylu

Normální člověk se uvědoměle zhuntuje a včas zemře. Zdravě žijící magoři tu pak straší dlouho a odčerpávají prostředky z důchodového systému. No je to normální?

Podívejme se na statistiky. U nás se mezi lety 1960 až 1990 průměrná délka života téměř neměnila a pohybovala se někde kolem 70-71 let. Po roce 1990 se začala zvyšovat. Statistiku najdete například zde. To se to komoušům snadno držel věk odchodu do důchodu na 60 letech pro muže a ještě méně pro ženy. Po pádu bolševika došlo ke zlepšení a průměrná délka života včetně věku dožití začala narůstat. Prostě začaly být dostupnější i kvalitní potraviny po celý rok, kromě jiného. Kdo z vás byl například vegetariánem za komoušů? To bylo téměř nemožné. Dnes? Bez problémů. Nyní je mnohem jednodušší žít zdravým životním stylem než za komoušů.

Na xichtoknize mě začaly přepadávat videa jedné organizace, která se zabývá zdravým životním stylem. Nechci je jmenovat, dělal bych jim tím reklamu. Ve videích vystupují dva mladí svalouši, dle svých slov mají potřebné vzdělání k tomu, aby mohli předkládat příslušné rozumy. Jo, jejich povídání má hlavu a patu, budu jim to tedy věřit.

Co mě však dostalo, bylo jejich povídání o škodlivosti alkoholu. Tedy ne že bych jejich povídání o škodlivosti jakkoliv zpochybňoval. Zarazilo mě hlavně to, když začali mluvit o dlouhověkosti. A tak to prrrr! Když vidím dlouhověké lidi, jak na tom jsou, rovnou říkám – nemám zájem. Asi žili zdravým životním stylem, že se dožili až takové politováníhodné zchátralosti.

Dohledal jsem si tedy, jaká je statistická naděje na dožití ve zdraví. Například zde. Z povídání mi není zcela jasné, jakým způsobem se měří doba života ve zdraví. Je tam zmínka o době, kdy mě neomezují nemoci. Subjektivně, to, co chci dělat, dělat mohu bez nějakých omezení. Tedy třeba vařit si pivo a chodit do hospody. Samozřejmě pěšky, aspoň něco málo musím dělat pro to, abych se ve zdraví (sic!) dožil co nejdéle. A zpívat. No a také mohu směle pracovat, byť už třeba osm hodin v plném nasazení nevydržím. Je to omezení nebo ne? Problém jsem vyřešil kratší pracovní dobou, takže subjektivně se cítím v pohodě. A hodlám aspoň částečně pracovat jak dlouho budu moct (respektive dokud mi to zdraví dovolí), protože coby OSVČ budu mít státní důchod dost mizerný.

Co potom? No to se mi právě už vůbec nelíbí. Pak zatížím náš hroutící se důchodový systém naplno. A budu v hajzlu, protože v té době se nahrnou do důchodu Husákovo děti. Je tedy nejvyšší čas přemýšlet o tom, jakým způsobem se z té doby vyzout. Jak? No přece žít nezdravým životním stylem, hodně chlastat, aby mě alkohol zničil tak, že to se mnou jednoho dne pěkně sekne a všichni kolem budou mít konečně klid. 😁

Nebojme se tedy prohlásit zdravý životní styl za nepřítele č. 1. Možná snad i třídního nepřítele – pro komouše určitě třídním nepřítelem byl, protože důchodci pro ně byli zátěží. Výše je odkaz dokládající, že přibližně třicet let se za jejich vlády neprodlužovala průměrná délka života. Dědeček a babička, ujídají z chlebíčka (komouši v 50. letech 20. století). Dlouhověký člověk vyčerpává důchodový systém a dokud nezačne populace cílevědomě huntovat své zdraví, žádné populistické sliby politiků typu „zdroje jsou, nebo se někde najdou“ to nezachrání. Tak co, jdeme na pivo? A klidně ho proložme i nějakým tím rumíčkem, ať s námi příroda (a důchodový systém) nemá pak tolik práce.