Urzův anarchokapitalismus - boření Urzových mýtů a utopií

A příklad Babiše nakonec jako odstrašující varování před touto nebezpečnou ideologií. Toto je snad konečně poslední článek na dané téma. Jak je patrné ze čtenosti, téměř nikoho to nezajímá. Důvod k zamyšlení pro utopisty.

Anarchokapitalismus, díl bonusový: Boření mýtů

Jak jsem ukázal v předchozích dílech nejen na modelových situacích, ale i zcela reálných, že neregulované vlastnictví s neregulovaným právem může vést za určitých okolností k velkým škodám a plýtvání zdroji. O plýtvání zdrojů si Urza myslí, že soukromé vlastnictví všeho a za všech okolností včetně soukromého rozhodování o právech na zacházení s takovým vlastnictvím je vždy efektivnější a úspornější, než když je nějaké vlastnictví veřejné, nebo když existuje nějaké centrální pravidlo (například zákon platný pro celý stát). Na příkladu vývoje lesního zákona je však naprosto průkazné, že existují situace, kdy Urzovo předpoklady neplatí a naopak nějaká centralizace (třeba práva) vede k větší efektivnosti a zmenšení plýtvání zdroji. Zkrátka, není možné dát rovnítko mezi podnikání typu pekařství a podnikání v lesnictví. Nebo při správě městských ulic. Některé lidské činnosti jsou schopné se zdárně rozvíjet pouze na základě poptávky a nabídky s minimální nebo žádnou regulací, některé potřebují centrální pravidla - jsou to takové činnosti, které zasahují do práv a zájmů velkého počtu lidí. Dříve (a vlastně ještě i dnes) to bylo lesnictví, dnes například městské ulice. Není přijatelné, aby někdo mohl znemožnit jinému vstup na svou ulici jen proto, že se pohádali. Protože v jisté situaci to může vést k tomu, že se někdo nedostane ani ze svého domu. Vlastník ulice si tedy NESMÍ libovolně určovat svá pravidla pro její používání.

"Velmi často se lze od odpůrců anarchokapitalismu setkat s následující argumentací: „Jaká je záruka, že nějaká z bezpečnostních agentur –případně jiných mocných korporací– neovládne celou společnost a všechny nezotročí?“ Inu, taková záruka pochopitelně neexistuje. Jenže to ani v žádném státu ne. Navíc, i kdyby k tomu došlo, bude mít taková korporace monopol na násilí a stane se vlastně státem. Takže toto „ukrutné selhání“ anarchokapitalismu znamená, že se změní ve stát. „Jistě,“ namítají mnozí: „ale není stát jako stát; korporace, která ovládne anarchokapitalistickou společnost, může být neuvěřitelně krutá a zlá.“ To sice může, ale proč tolik lidí předpokládá, že akcionáři velkých korporací budou dělat vždy to nejhorší, zatímco politici ve vládě (ať už libovolné) nikoliv? Vždyť jen pohleďte na morální profily našich současných politiků! Jaká je pravděpodobnost, že akcionáři nějaké korporace budou horší?"

Když to přeložím, pak je jasné, že anarchokapitalismus nakonec stejně skončí nějakým státem. To není toliko možné, při složitosti současné společnosti a při tak velkém počtu lidí, tedy i velkém střetu různých, často protichůdných zájmů, to jinak ani skončit nemůže. Takový stát pak bude s velkou pravděpodobností ještě horší, než stávající.

Hezké varování najdeme opět u nás - v osobě Babiše. Jasně, nemusel by to být právě on, ale kdokoliv jemu podobný. Z jeho činnosti je patrné, že se snaží získat monopol hned v několika oblastech. Naštěstí je tu stát, který svou centrální regulací brání tomu, aby takový monopol mohl získat. Že žije zrovna on z dotací a státních zakázek, bez kterých by se nemohl Agrofert tak rozrůst, je irelevantní argument - Babiš je dost hloupý, ale někdo s jeho vlastnostmi a větší inteligencí by se k podobné hospodářské moci dostal jinou cestou.

Babiše dle jeho vyjádření při vstupu do politiky už nebavilo dávat stále narůstající úplatky. Proto vstoupil do politiky, aby si zlevnil přístup ke zdrojům. Je opět irelevantní, že v jeho případě se jedná o zdroje státní, tedy že by se v anarchookapitalismu nic takového stát nemohlo. Opak je pravdou. Podstatou monopolu je zachování si pohodlného zdroje příjmů - jednou z cest je zabránění vzniku konkurence, aby všichni zákazníci museli kupovat jen produkty monopolu a neměli jinou možnost.

Pokud bude mít takový monopol možnost postavit si i vlastní armádu, nic mu už nebude stát v cestě k tomu, aby začal svou moc centralizovat - tedy vznikne stát. Babiš se zcela evidentně pokouší stát privatizovat a do jisté míry se mu to i daří. Ale opět, stávající stát je takový moloch, že jeho snahy brzdí už jen svou setrvačností. Pokud by tu neexistovaly státní překážky, měl by už moc nad společností plně v rukách.

Ať se na to podíváme z jakékoliv strany, sám Urza fakticky ukázal, že anarchokapitalismus je nerealizovatelná utopie, která stejně nutně skončí státem. Urza si sice myslí, že nutně ne, ale pokud začneme řešit jednotlivé problémy, jinak to skončit prostě nemůže. Jinými slovy, Urza vyvrací sám sebe. Tedy má smysl snažit se zlepšit fungování státu (zejména pak bránit snahám o jeho privatizaci), ale nemá smysl pokoušet se ho zrušit.