Snižte emise. Hned, nařídil soud.

Klimatické aktivisty „miluji“ čím dál víc. Oni zjevně touží po hladu, zimě a všeobecné chudobě. Protože jinak jejich tlak na snížení emisí skleníkových plynů o 55% do roku 2030 (za 8 let!) oproti roku 1990 nemůže dopadnout.

Podle stejnojmenného článku soud „rozhodl o tom, že české státní orgány nesnižují emise dostatečně rychle a porušují práva svých občanů.“ Dále se v článku píše:

„Klima představuje nenahraditelnou hodnotu, na níž závisí nejen osud lidstva, ale také života na této planetě, a které náleží nejvyšší možná míra ochrany,“ píše soud v rozhodnutí.

Tak nevím, kde na to aktivisti přišli, ale na Zemi byla i výrazně teplejší období než dnes a život tu jen bujel. Možná se může dostat do problémů člověk, o osud planety bych se v tomto případě vůbec nebál. Naopak, víc uhlíku v oběhu znamená víc příležitostí pro život. V tomto smyslu jsem přesvědčen o tom, že člověk svou činností (tedy vracením fosilního uhlíku do oběhu) životu na planetě z dlouhodobějšího pohledu jen prospívá.

Co se týče požadavků na snížení emisí o 55% proti roku 1990, podívejme se na tento graf (převzatý odsud):

Z grafu je vidět, že se zatím podařilo snížení přibližně o třetinu – konkrétně lze vyčíst pokles o cca 35% za třicet let. Významnou roli zde hrálo opouštění těžkého průmyslu, tedy energeticky náročné výroby. Zde je třeba si uvědomit, že problém zcela nezmizel, jen se přesunul jinam (výrobky těžkého průmyslu používáme i nadále). Ale také lze z grafu vyčíst, že každé další procento snižování je náročnější. Narvat dalších 20% do osmi let považuju za naprosté šílenství. U aktivistů mě neudivuje nic, ale u soudu už ano. Protože na straně žalovaného byl stát, opět se tu projevila neschopnost úřadů vytvořit kvalifikované podklady, které by ukázaly nesmyslnost a nerealizovatelnost požadavků žaloby. Proto ani nemůžeme očekávat, že stát bude schopen s tím něco udělat, aniž by napáchal mnohem větší a závažnější škody. Kdo je zaplatí? Neschopný úředník zcela jistě ne.

Ale abych jen nekritizoval, nabízím úřadům řešení, které má šanci dosáhnout stanovené kvóty. 45% (o 55% méně) z původních 200 milionů tun CO2 je 90 milionů tun. Tedy je třeba zajistit pokles ještě o přibližně 40 milionů tun proti současnému stavu, což je vůči 129 milionům přibližně 30%.

Je myslím jasným a neoddiskutovatelným faktem, že zdrojem spotřeby je člověk. Předměty spotřeby je třeba vyrobit, což je provázeno emisemi skleníkových plynů. Z toho lze vyvodit jednoduchou přímou úměru: méně lidí => menší spotřeba => menší výroba => menší produkce skleníkových plynů. Pokud si chceme zachovat současnou životní úroveň, bude třeba snížit počet obyvatel o zmíněných přibližně 30%. Jak na to? Navrhuju řešení, které by mohli být úředníci schopni aspoň pochopit.

1. Zastavit jakoukoliv imigraci lidí z jiných zemí. A to tak důsledně, že by bylo třeba během těch 8 let vylifrovat všechny, kteří nemají české občanství. S tím samozřejmě souvisí i zákaz udělování našeho občanství cizincům. Aktuálně je mi líto například Ukrajinců, ale je před námi 8 let, válka tak dlouho snad trvat nebude. Podle dohledatelných údajů je u nás přes půl milionu cizinců (včetně Slováků), což není zanedbatelné číslo. Zároveň nabádám úředníky k usilovným modlitbám, aby nám ostatní státy recipročně nevrátily lidi s českým občanstvím, kteří jsou u nich.
2. Vrátit zdravotnictví na úroveň před rokem 1990. Za komoušů fungovalo nepsané pravidlo, že člověk krátce před důchodem byl pro systém neperspektivní, tedy v případě vážnější nemoci (tedy s drahou léčbou) se prostě nechal zemřít. Ostatně ze statistik zjistíme, že průměrná délka života u nás mezi léty 1960 až 1990 stagnovala (graf) a věřím tomu, že v tom byl i nějaký záměr. Pro úřady z toho plyne jeden zajímavý benefit – v případě nějaké epidemie podobné té covidové stačí nedělat vůbec nic.
3. Ani přechozím způsobem nelze dosáhnout tak rychlého poklesu obyvatelstva, tedy je třeba ještě více snížit porodnost. Myslím, že jedno dítě na rodinu plně postačuje. Kdo bude mít dětí víc, bude úředním nařízením sterilizován a potrestán vyššími daněmi.

Nijak nepochybuju o tom, že po zavedení návrhu se zvedne aktivistická vlna odporu a budou podávány další žaloby na stát. Avšak při rychlosti našich soudů nemám obavy, že by se za 8 let nepodařilo splnit výše uvedený požadavek soudu. Spíš mám obavy o to, že při rychlosti našich úřadů se nestihne nic z uvedeného realizovat. Ani nic jiného, co s uvedeným žádným způsobem nesouvisí. To soudcům nedošlo?