Tak jsem se na iDnes dočetl, jaký byl Karel Hynek Mácha pěkný prasák. A že si psal šifrovaný deník o svých sexuálních hrátkách. Jsem přesvědčen, že báseň Máj je nutné chápat v kontextu jeho deníku. Nastal čas pomstít se školnímu systému za způsobená příkoří.
Už ve škole jsem podezíral učitele (respektive oficiální vykladače), že nám říkají o obsahu básní něco jiného, než co v nich ve skutečnosti je. Co tím chtěl básník říci? Na gymplu se mi stala taková příhoda s rozborem jedné básně. Už si nepamatuji, který z českých básníků to byl, ale jednalo se o takovou slátaninu, že jediné, co mohl básník asi tak chtít, byl nějaký rychlý peníz na pivo (tehdy, tedy v době básníka, bylo možné odnést text vydavateli a dostat rovnou nějaký peníz na dřevo). Když jsem se v tomto smyslu vyjádřil při zkoušení, joj, to bylo zle. Kdepak, vlastní názor se tehdy nenosil. Kdo vybočil z daných hranic, byl po zásluze potrestán.
A copak nám chtěl asi tak říct Mácha? Že by cosi o oslavě jarní přírody, jak napsal v poznámce ke svému dílku? Když vezmeme v úvahu, jaké myšlenky si zapisoval soukromě a to, že tehdejší prudérní společnost by ho za otevřenost zadupala do země, dostáváme se k tušení stínů a tušení souvislostí. Celý text je zjevně nabitý sexem - už samo nosné téma, tedy vražda ze žárlivosti, jasně ukazuje na hlavní autorův záměr. Dalším klíčem, který nás navádí na správnou stopu, je časté použití slova klín. Je použit v rýmu se slovem stín - ale uznejte, jarní příroda začátkem května není ponurá, ale naopak, většinou je už dost světla. Mácha tedy potřeboval najít rým ke slovu klín, tak holt udělal z jarní doby ponurý podzim.
Nyní několik dešifrovaných ukázek, o čem vlastně Mácha psal. Tak zvaný popis přírody je ve skutečnosti popisem ženského těla a picání, jak rád Mácha psal do svého deníku.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
Borový zaváněl háj... Pánové, kteří máte tu správnou zkušenost, jistě se mnou budete souhlasit, že se zde jedná o zřetelný eufemismus na ženský klín. A hrdliččin hlas? Ženské vábení...
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Básník se moc nezdržuje a jde rovnou na věc. Slavík coby zástupce ptáků a vonná růže (návaznost na vůni borového háje) - zjevný popis jeho oblíbené činnosti v přítomnosti ženy.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
Stinné křoví kolem jezera - dnešním mladým děvčatům se to asi bude hůře vysvětlovat, protože se holí i tam, kde nemají. Člověk si pak může připadat jako pedofil, když na takovou narazí.
Jak holoubátko sněhobílé
pod černým mračnem přelétá,
Zdá se, že básník měl rád tmavovlásky. Co jiného by mohlo být černé mračno, než ochlupení klína?
Štíhlé se veslo v modru koupá
Básník si dává již druhé číslo...
Hluboko pod ním krásný dol,
temné jej hory broubí kol,
lesů věnec objímá.
Jasné jezero dřímá
u středu květoucího dolu.
A co si myslet o tomto? S ohledem na básníkovy šifrované zápisky, kde se zmiňuje o mordyjánské prdeli a o Lori ohnuté přes stůl mohou být hory buďto půlkami, nebo případně ňadry. Lesů věnec je snad jasný, jezero by mohl být pupek a květoucí dol - no sami si domyslete.
Myslím, že Máj by se měl pro svou zjevnou sprostotu vyřadit z osnov základních škol. Pro děti je to stejně text nesrozumitelný a nezáživný. Teprve středoškoláci by z rozboru básně mohli mít ten správný užitek, ovšem za předpokladu, že báseň bude vykládána správně.
