Programování je magie

Harryho Pottera má každý rád - no, vlastně, dopustil jsem se nepřípustné generalizace, takže hodně lidí ho má rádo - kdežto o programátorech kolují sprosté pomluvy, že se jedná o  tiché blázny. Není to pravda, ostatně můžete to posoudit podle fotky typického programátora.

Typický programátor

Ve skutečnosti je programátor naprosto obyčejný mág, stejně jako kdejaký Harry Potter. Jenže, tento hoch měl kliku, že mu udělala PR jakási ženská, kdežto programátorům se ženské zpravidla obloukem vyhýbají. Nechápu proč, vždyť to jsou vesměs milí a krásní lidé. Mohu to dosvědčit, sám znám osobně několik programátorů. Jen zpravidla nemají na čele jizvu ve tvaru Z - tím to asi bude.

No a teď k tomu, čím se tito lidé vlastně zabývají. Ještě si živě pamatuji dobu - tak před 15 lety a blízkém okolí - kdy počítače způsobovaly neskutečné problémy. Jestliže něco nešlo, téměř vždy za to mohl počítač. Situace se do dneška nezměnila, jen lidem mezitím otrnulo - prostě si zvykli. Někteří vám potvrdí, že zvyknout se dá i na smrt.

Lidé posuzující takto povrchně počítače však nevidí do jádra věci. Nechápou magii, která je skryta uvnitř na pevných discích. Na první - laický - pohled by se mohlo říct, že programátor prostě skládá příkazy jeden za druhým, že na tom vlastně není nic záhadného. Jenže je tu jeden háček - počítač se chová tak trochu jako živá bytost. Není divu, obvody v procesorech jsou již tak malé, že v nich mohou (možná) probíhat záhadné kvantové jevy. A o živých bytostech je všeobecně známo, že si dělají co chtějí. I počítače mají někdy rysy svévole.

Programátoři jsou z toho oprávněně na nervy. Mnoho času tráví modlitbami, aby to, co naprogramují, vůbec fungovalo. Jinak by nedostali zaplaceno. Když píší své kouzelné formulky, jsou sami často zvědaví, co z toho vlastně nakonec bude. Dnes více než kdy dříve, protože každý programátor používá kouzla a čáry vytvořené mnoha jinými programátory. Jinak se už dnes programovat nedá. A tak se stává, že některá kouzla se navzájem ruší a jiná naopak zesilují. Takové chování má zcela nepředvídatelné důsledky a mnoho programátorů z naprosté trudnomyslnosti buší hlavou do klávesnice. Jeden by z takové psychické zátěže vyplešatěl...

No nezbláznili byste se z toho?