Návrhy pro genderové vyvažování

Přečetl jsem si skvělý blog o genderovém vyvažování od Dalibora Martiška. Autor píše o sexuálním obtěžování ve školách. Avšak ručky na hrudníčky, nejvíce sexuálního obtěžování zažije každý z nás ve vlastních rodinách. Tedy ve smyslu rozlišování pohlaví. Původně jsem chtěl napsat do diskuse, ale můj příspěvek by se tam nevešel.

Rozdělení určitých činností je naprosto nerovnoměrné a jasně diskriminační podle pohlaví. Například, kojila mě výhradně máma, tátu to ani nenapadlo, takže jeho prs jsem vůbec neochutnal. Asi si s ním budu muset vážně promluvit, protože tento stereotyp jsem od něj převzal a své děti jsem také nekojil. Pravda, narozdíl od něj jsem již byl u porodu, ale jen jako pouhý čumil. No uznejte, s tím se prostě něco musí dělat. Nejlépe nějakým nařízením. Například by měli při porodu mužům rodiček zavádět nějaké tlusté cévky, ať si také užijí porodní bolesti. Kreativitě se meze nekladou.

Když se zamyslím nad sexuálním obtěžováním v podobě rozlišování označení podle pohlaví, například student/studentka, které je ovšem jen dočasné a týká se jen někoho, pak v rodině je to mnohem horší. Označení táta/máma se používá všude a prakticky po celý život. Uznejte, jak to musí být pro mámy frustrující, že je hned na první pohled poznat, kým je. Proto navrhuju slova táta a máma vyškrtnout ze slovníku a nahradit pohlavně neutrálním termínem. S ohledem na zažitost těchto slov bude nutné nejprve nahradit výrazy v literatuře a tiskovinách (všechny knihy a noviny budou procházet přísnou genderovou cenzurou), posléze kontrolami na ulicích (policie bude odposlouchávat děti na pískovištích) a nakonec v domácnostech (namátkové kontroly genderové policie a výslechy dětí, jak oslovují své rodiče).

Jaký výraz by byl vhodný? Rodič? Ne - jednak už samotné slovo je mužského rodu (nesplňuje pohlavní neutralitu), jednak v případě otců to není pokaždé zcela jisté, zda on je rodičem. Navrhuju tedy následuící termín: osoba uzávající jinou osobu za svého potomka.

No jo, jenže na druhou stranu to platí také. Rozlišení na syny a dcery je stejně ohavné jako rozlišení na mámu a tátu, každý z takového označení ihned pozná pohlaví dotčené osoby. Výraz potomek je stejně nevhodný jako výraz rodič, ze zcela stejných důvodů. Nikde není naprostá jistota, že je někdo potomkem ve vztahu k muži, který na něj přispívá ze svého výdělku. Navrhuju tedy následující termín: osoba uznávající jinou osobu za zplozující. Tím se ovšem dostáváme i k úpravě nevhodných výrazů táta a máma, protože i výraz potomek je nevhodný. Takže nově: osoba uznávající jinou osobu za osobu, která uznává první osobu za zplozující.

Stejně jsou na tom babička s dědečkem. Opět je zde jasně patrné sexistické rozdělení podle pohlaví. Co je komu do toho, zda je někdo muž nebo žena? Babičky se mohou oprávněně cítit sexuálně obtěžované dědečky. Navrhuju tedy tento genderově vyvážený a neutrální termín: osoba uznávající jinou osobu za osobu, která uznává osobu uznanou za zplozující za osobu zplozující. Naprosto jasné a přehledné, že?

Chápu, že ani pojem osoba není zcela bezpohlavní, protože je rodu ženského. Ale protože se tímto výrazem běžně označují i muži, kteří s tím problém nemají, můžeme výraz ponechat. Zkrátka, na určité úrovni musíme jasně říct: A UŽ TOHO BYLO DOST, vy přežvýkající jednotky vydávající bučivý zvuk!

Rád bych navrhl i genderově čisté výrazy pro další příbuzenstvo, jako je strýc/teta, bratranec/setřenice a podobně, ale v tom případě bych rád požádal gender studies o grand ve výši 250 tisíc Kč na nutné výdaje. V tomto se za střízliva opravdu pokračovat nedá.

Tati, teď jsem opravdu nic nepil, jen zelený čaj.