Muži nemají duši

Nedávno, v rámci jedné akce "pro pleť krásnější" jsem se při doplňování vitaminů B dozvěděl věc, která mě málem složila. O mužích a duši...

Při hovoru jedna kolegyně prohlásila, že by ráda pronikla do mužské duše. Chvilku na to přišla slečna servírka (no, prozradila toho o sobě víc, ale to sem teď nepatří) a ptala se, zda má ještě někdo nějaké přání. Nelenil jsem a sdělil jsem jí přání kolegyně. Servírka se zasmála a pak mezi zuby procedila, že muži nemají duši.

Ve mně samozřejmě hrklo. To přece není možné, někde tam být musí. Vždyť páni učení ve středověku to potvrdili. Spíš naopak, pochybovali o ženské duši. Rozhodl jsem se tedy vyzkoušet, jak to je. Při placení jsem prohlásil, že když tedy nemám tu duši, nemusím ani platit. A hned se projevila typická ženská vlastnost - touha po penězích - najednou by mi snad i odpřisáhla, že duši mám, jen aby se dostala k mým penízkům.

Takže děvčata, aby mezi námi bylo jasno: my muži duši MÁME! A často tak velkou, že se do nás nevejde a po kouskách nás opouští.