Jsem přiblbý opičák

Podíváte-li se na mou fotku, co jiného vás může napadnout? Takto jsem byl očastován v diskusi k mému předchozímu blogu. A co, kdyby jen to. Také jsem vůl, debil a podobně. Veřejně doznávám, že to je všechno pravda...

Doznávám, že budu raději opičák a debil, než ten, který ostatním ubližuje. Teď trocha alibismu - nejsem světec ani dokonalý, takže občas někomu ublížím. Ale nedělám to rozhodně úmyslně. Mnohem raději jiné lidi rozesmívám. Pokud se mi povede lidi kolem sebe rozesmát a dobře je naladit, nebyl to promarněný den. I za cenu, že to někdo nepochopí a označí mě různými jmény.

V předchozím blogu se mi sešlo více poděkování za zlepšení nálady. Uznávám, že neuvěřitelný nárůst čtenosti mě potěšil. Ale ještě víc mě potěšilo, že se mi podařilo rozdat radost a smích tolika lidem - i když - některé jsem naopak nakrknul, ale tak už to bývá, nelze se zavděčit úplně všem. Také mě potešilo, že lidi stále potřebují radovat se, a že čtenost se nezajistí pouze nekonečným omíláním nadávek na toho, koho teď nechci jmenovat. Narozdíl od něj se raději budu snažit rozdávat důvod ke smíchu, než plané sliby. I za cenu, že budu za přiblblého opičáka s nevratnou vývojovou poruchou.

No, děvčata, jakkoliv jsem se obul do některých holčičích vlastností, které se mi nelíbí, stejně vás mám rád. Skoro všechny, nejvíce však ty, které se smějí mým přiblblým vtípkům.