Politické a ekonomické události v lednu 2009 a jak si s tím vláda poradila. Pohled řadového „socana“.
Josef Lada
Úderem silvestrovské půlnoci se Česká republika stala předsednickou zemí EU. Že předsednictví nebude klidná záležitost ukázaly hned první dny roku 2009.
Na Blízkém Východě rozhořel konflikt mezi Izraelem a Palestinci. Izrael svoji bojovou akci zdůvodňoval raketovými útoky hnutí Hizbaláh. Neuspěla ani mise našeho ministra zahraničí, nelze se tomu divit, když ani jedna ze stran si nepřála mír. Navíc díky výrokům z naších vládních míst nejsou vyjednavači z ČR Palestinci považováni jako nezávislí. Nevím zda akce Izraele něco pozitivního vyřešila, nakonec v době inaugurace prezidenta USA stáhnul Izrael z palestinského území své jednotky.
V Evropě začátkem roku udeřily mrazy a s nimi Rusko nejprve omezilo a pak zastavilo dodávky plynu do Evropy, které vedou přes Ukrajinu. Rusko se totiž nedohodlo s Ukrajinou na nové smlouvě, která by stanovala přepravní podmínky do Evropy a na ceně plynu pro Ukrajinu. Rusko taky obvinilo Ukrajinu s nedovoleného odběru plynu, který byl určen pro EU, Ukrajina toto obvinění popřela. Záležitost se silně dotkla některých evropských zemí, zvláště Bulharska a Slovenska, které jsou 100% závislé na dodávkách z Ruska a mají nízkou kapacitu zásob. Přesto po uzavření kohoutů vystoupil Saša Vondra s tvrzením, že tento obchodní spor není záležitostí EU, že si to musí vyřešit sami mezi sebou Rusko a Ukrajina. Po pár dnech přeci jenom vyráží do Moskvy a Kyjeva jako zástupce EU pan Topolánek. Pár dní (tedy asi dva dny) to vypadalo, jakoby se premiér Topolánek chtěl v pracovitosti vyrovnat Sarkozymu nebo Paroubkovi, přes podepsanou smlouvu se výsledek snažení ukázal jako nulový. Při krátkém puštění plynu se totiž celý objem „vypařil“ kdesi na Ukrajině a Rusko zase dodávku zastavilo. Po třech týdnech se přeci jenom předsedové vlád Ukrajiny a Ruska Tymošenková s Putinem dohodli a plyn začal proudit.
Ostudu si naše země udělala díky plastice, která byla instalována v budově Rady Evropy. „Umělecké dílko“ s tureckým záchodem vnímají mnozí Bulhaři jako výsměch Bulharsku a proto se dotklo jejich národní cti. Autor „dílka“ se taky ukázal jako lhář, sliboval, že na tvorbě plastiky se budou podílet umělci ze všech 27 zemí EU. Možná by u plastiky měla Českou republiku reprezentovat socha pana Černého, který má jako lhář velmi krátké nohy, nos má vyzdvižen do výše a přitom mu z bot čouhá sláma. Odpovědnost za „dílo“ a tedy za tento skandál, který zhoršil naše vztahy z Bulharskem, nese objednavatel ministr Saša Vondra.
Mezi tím začal premiér s obměnou vlády. Asi po dvou letech křečovitého boje o své křeslo přišel pan Čunek. Oficiálním vysvětlením byla nedostatečná činnost ministerstva. Čunek spíš ale proslul dlouhodobě přetřásanou korupční aférou a taky xenofóbními výroky na adresu Romů. O křeslo přišel též ministr Julínek. Ač při odvolání se tomu náramně divil a tvrdil, že by měl zůstat, neboť jen on má „nejlepší koncepci zdravotnictví“, voliči v krajských volbách ukázali, že si to nemyslí. Negativně byla lidmi vnímána paní Stehlíková, já ji ale považuji z odcházejících asi za nejméně problémovou. Pan předseda ČSSD Paroubek poměrně pozitivně hodnotil z odcházejících ministrů pana Řebíčka, ale i tady se v médiích dost spekulovalo o podivném zvýhodňování bývalého zaměstnavatele, popřípadě o podivných osobách v okolí pana ministra. Důvodem jeho odchodu ale spíš bylo, že se muselo uvolnit nějaké ministerské křeslo pro pana Brendla. Ještě před svým odchodem jmenoval Řebíček pět vládních zmocněnců pro stavbu nových silnic a dálnic. Kdo je obsadil? Jeden bývalý hejtman, dva náměstci hejtmana, jeden exsenátor a jeden bývalý radní. Všichni z ODS.
14.ledna zemřel proslulý architekt Jan Kaplický. Nebýt lidské lhostejnosti na ulici, možná mohl žít dále. Nepovažuji za moc vhodné, když smrt člověka, která nesouvisí s politikou se politizuje. Ať se to týká pana Kočky, tak pana architekta Kaplického. Je ovšem asi pravda, že ten boj, který v ČR pan architekt sváděl, na zdraví moc panu Kaplickému nepřidalo.
Mezitím se objevila zpráva, že Česká republika patří v Evropě krizí k nejpostiženějším zemím. Trochu zvláštní ve světle vládního tvrzení, že prý díky reformě se naše zem připravovala na krizi s předstihem a ve světle prezidentova tvrzení, že naše vláda patří k těm zemím, kteří mají na řešení krize rozumnější názor. Zdá se, že rovná daň a různé poplatky nijak poptávku obyvatelstva nezvyšují a propad průmyslové výroby nezastavují. Zatím se propuštění a s tím různé rodinné tragédie týkají hlavně cizinců, ale krize není rozhodně u konce …
20.ledna nastoupil do funkce 44.prezidenta USA Barack Obama. Prezident nastupuje v době, kdy se Amerika a následně svět dostaly do nelehké hospodářské situace. Mnozí lidé očekávají změnu. Situace mi trochu připomíná prosinec 1989, kdy u nás nastoupil k moci Václav Havel. Pozitivní změny skutečně nastaly. Pro mnohé bývalé fanoušky Václava Havla to bylo ale zklamání, očekávali více, možná by místo sametu uvítali krveprolití. Jiní si představovali změny jinak, v nadšené atmosféře se domnívali, že lidé přestanou lhát, podvádět, krást, podplácet, flákat se apod. Vedle příznivců pozitivní změny tu ovšem byly taky zastánci bývalé vlády, kteří na změny plivali zlostnou slinou, a mnozí z nich toho dosud nenechali. V USA to bude stejné. Co bylo v USA zcela jiné, to byla poměrně přátelská atmosféra při předávání Bílého domu, vůbec to nepřipomínalo středočeského Brendla, jak předává funkci krajského hejtmana. Také již jsou znát pozitivní změny v mezinárodní politice, které přinášejí uvolnění napjetí.
Ke konci měsíce se s určitým oteplením (přes den se dostala teplota nad nulu) už nestalo nic zásadního. Exministryni Součkovou soud už napočtvrté zprostil viny. Příznivci ODS se pokusili propagandisticky využít jeden výrok MUDr. Rátha, který poukázal na úspěch řešení krize pomocí státních zakázek a zároveň na nebezpečnost zbrojení. Je směšné, když se do MUDr.Rátha navážejí i lidé, kteří prosluli svými rasistickými výroky na svém blogu a obviňují pana doktora z podpory nacizmu. Z lyžovačky v Davidu nám pan prezident Klaus oznámil, že nosným tématem konference je prý boj proti protekcionalizmu. Prý se s některými účastníky setkání shodl, že zavádět protekcionalizmus proti krizi by byla chyba. Vlastně se tím pan prezident shodne částečně i se mnou. Zavádění protekcionalizmu v národních hranicích by naší exportní ekonomice skutečně nepomohlo. Možná by mně nevadily určitá opatření proti dovozu ze zemí mimo EU. V další věci, kde se asi s panem prezidentem moc neshodnu je to, že za určitý druh protekcionalizmu považuji i stav, kdy hlas občanů z menších států EU má větší hodnotu, než hlas stejného počtu občanů z větších států. V ČSSR nám poněkud vadilo, že Slováci mají v některých státních orgánech stejný hlas jako Češi a Moraváci dohromady. V EU by se podobný systém měl zachovat ?
