Po několikaletém růstu na akciových trzích již téměř rok akcie klesají. Důvodem je hypotéční krize v USA.Většina krizí na peněžním a kapitálovém trhu vzniká ve státech s pravicovou vládou. Bylo tomu v době zahájení Velké hospodářské krize v USA, stejně jako v Čechách ke konci 90. let, kdy tady vládla ODS, nebo i nyní ve Spojených státech, kde vládnou Republikáni. V článku rozeberu příčiny současné krize, které vidím poněkud jinak než pravicoví analytici, na závěr bych dal nějaké doporučení.
Jak vidí příčinu krize typický pravicový analytik se můžete dočíst z článku Ing. Macha z CEPu (http://cepin.cz/cze/clanek.php?ID=852). V tomto článku je za příčinu krize považována zvláštní právní forma dvou privátních korporací. Ty dvě korporace poskytovaly státem podporované zvýhodněné hypotéky. Za dalšího viníka je považována centrální banka FED, jelikož ovlivňuje úrokovou míru. Prý snižuje úrokovou míru masivním nákupem vládních obligací. Tady by spíš měla zaznít kritika americké vlády, která ty dluhopisy vydává. Pochybuji, že FED je dlouhodobě rozhodujícím kupujícím vládních obligací a tak dlouhodobě zásadně ovlivňuje úrokovou míru. Možná tak činí až nyní, ale to je reakce na krizi, nikoliv příčina krize. FED musí na krizi reagovat. Tady je dobré se taky ptát, proč problémy s nesplacenými hypotékami začaly v tomto roce.Nedá mi, abych pravicové čtenáře trochu nepopíchnul. Pravice se tváří, jakoby snědla veškerou ekonomickou moudrost, ale nemá žádné řešení pro krizi. Mnozí navrhují vládám nic nedělat, nechat vše trhu. Je to podobné, jako když hoří dům. Ta rada by pak zněla : „Nechejte dům shořet“. Problém je, že od hořícího domu mohou chytnout další sousední domy, hodně závisí na vzdálenosti domů, na větru, teplotě a dalších podmínkách.
Z CEPu pochází i jeden sborník. Týká se Velké hospodářské krize z 30. let. Napsal ho mimo jiné i profesor Robert Holman (http://cepin.cz/docs/dokumenty/sbornik35.pdf ).Cituji od něho menší část, která popisuje začátek krize : „Během 20. let Federální rezervní systém prostřednictvím změn peněžní zásoby úspěšně tlumil hospodářský cyklus a přispívalk vytvoření stabilního finančního a hospodářského prostředí.Tím prospíval hospodářskému růstu a zároveň vyvolával nový (a jak se ukázalo přehnaný) optimismus finančníků, podnikatelů i spotřebitelů, víru v „novou éru“ stabilního a trvalého růstu. Tento optimismus přerůstal posléze ve spekulační bublinu na finančních trzích a byl předehrou k velkému krachu. Když krach přišel, překvapení a náhlá deziluze vedly k přehnanému pesimismua nejistotě, což vedlo k hlubokému poklesu investic i spotřeby a také ke snaze lidí držet peněžní hotovost. Nejhorší etapa krize ale nastala, když začaly krachovat banky.Když začaly runy na banky, banky nepřijaly podobné opatření jako v roce 1907, tj. nesáhly k omezení výplaty vkladů, ale místo toho očekávaly, že se Federální rezervní systém zachová jako věřitel v poslední instanci a poskytne jim půjčky. To se však nestalo. Federální rezervní systém nejenže selhal jako věřitel v poslední instanci, ale nepřistoupil ani ke zvyšování peněžní zásoby prostřednictvím nákupů vládních dluhopisů, což je normální opatření během hospodářské deprese. V roce 1931, kdy se bankovní krize opakovala, Federální rezervní systém dokonce zvýšil úrokové sazby…..V průběhu bankovních krizí v první polovině 30. let zkrachovalo v USA asi 10 000 z původních 25 000 bank. Toto podlomení bankovního sektoru mělo vážné důsledky pro investice a spotřebu a rozhodujícím způsobem přispělo k hloubce a délce deprese. Velká deprese by nebyla tak velká, kdyby americká centrální banka reagovala na události adekvátně, tedy měnovou expanzí namísto měnové restrikce.“ Tady se tedy píše o zhoubné nečinnosti FEDu, která dopomohla k hloubce a délce deprese. Tedy zásadní rozdíl proti názorům pana Macha na dnešní krizi. Tato ukázka ukazuje, co by se mohlo stát, kdyby FED nereagoval na masivní vydávání vládních obligací a nechal úrokovou míru vzrůst. A také na to, že za určitých podmínek je potřeba bankovnímu sektoru pomoci.
Rád bych se ještě vrátil k těm příčinám krize. Za vlády současné pravicové americké administrativy došlo k dalšímu rozvírání příjmových nůžek mezi bohatými a chudými Američany. Nižší koupěschopnost obyvatel je doprovázena i horší schopností splácet dluhy. Pak je tu skutečně ještě příčina v státních regulacích. Pravice nerada ke státním regulacím přistupuje. Státem neregulované právní prostředí je živnou půdu pro podvodníky.Ne náhodou Krejčíř, Mrázek a spol. před posledními parlamentními volbami sepisováním nepravdivých knih, archívů a článků na internetu vedli volební kampaň proti ČSSD.Příčinou problémů v bankovním sektoru nemusí být jen podvodníci. Chybějící regulace ekonomického prostředí nahrává různým hazardérům, kteří rádi s vypůjčenými prostředky jdou do rizikových obchodů. Tito „správci“ si rádi odhlasují zlaté padáky, riziko prodělku ovšem nechávají drobným střadatelům. Je tedy důležité, aby stát stanovil určitá omezení pro nakládání s cizím majetkem a aby v případě špatného spravování cizího majetku pomoc státu drobným střadatelům nezbavovala odpovědnosti viníků.
Na začátku článku jsem slíbil určité doporučení pro řešení krize na kapitálových trzích. Domnívám se, že by USA, EU a další země měly vytvářet nějaké stabilizační fondy, které by v době paniky na trhu (definované určitým poklesem cen akcií) mohly nakupovat ziskové akcie. Přednost při koupi by měly společnosti s nejvyšším poměrem zisku na tržní cenu akcie. Zdroje pro stabilizační fond by mohly vytvářet jednak burzy z části burzovních poplatků, jednak vlády zdaněním nebo zpoplatněním některých kontroverzních obchodů. Těmito regulovanými obchody by mohly být některé spekulace na pokles cen akcií, nebo některé spekulace do komodit. Pokud někdo nakupuje při vysokých cenách zlato, nebo ropu, tak přispívá k dalšímu růstu jejich cen a tím ke zdražování spotřebitelských cen. Ze zpoplatnění nebo zdanění těchto obchodů by samozřejmě měli být vyloučení ti, kteří prokazatelně danou komoditu fyzicky nakupují, stejně jako ostatní kupující v době nízké ceny a likvidity určité komodity. Tak například, když není zájem o zemědělské komodity, pomáhají spekulanti vložením svých peněz zemědělcům ke zpeněžení úrody. Při překročení určité ceny již není problémem zpeněžování zemědělské produkce, ale růst cen potravin.
Závěr tedy činí, že je správné, pokud vlády a centrální banky s citlivostí na nerovnováhu reagují. Přitom by neměli být viníci krize zproštěni odpovědnosti. Za předem stanovených podmínek bych za prospěšné pro kapitálový trh viděl také vytvoření a činnost stabilizačních fondů, které by v době paniky na trhu pomáhali vytvářet likviditu. Je také důležité, aby vlády se snažily pomoci zlepšit pravé (pravicové) příčiny krize, kterou je pokles koupěschopnosti obyvatel a špatně fungující regulace finančního trhu. Americká vláda by taky měla daleko více vážit všechny svoje výdaje, například stavbu protiraketové obrany ve střední Evropě.
