Nedělejme z Jiřího Paroubka strašáka

Když jsem před více jak rokem postával na demonstraci proti komunistům na Letné, pociťoval jsem dvojí odpor. Jeden, klasicky pochopitelný, byl namířen proti samotné rudé straně, která nejprve v Rusku a poté i v naší zemi zavedla totalitní režim a teror. Druhý směřoval proti osobě Jiřího Paroubka, který zrovna v té době ztělesňoval možnost návratů starých časů. Ale nepřeháněli jsme a nepřeháníme to trochu?

Jiří Paroubek je tvrdý levicový politik, nikoliv však zlo na české parlamentní scéně.

Jiří Paroubek je vůbec kontroverzní postava. I jeho nejzatvrzelejší odpůrci si musí připustit, že je velice schopný a až překvapivě dobře vede sociální demokracii, kterou poškodilo snad vše od Kavanem nabouraných aut po nechvalně proslulou Kubiceho zprávu. Za dobu, co vede ČSSD, se Paroubek dopustil několika přehmatů a mnoha velice alarmujících výroků. Přesto se před několika dny objevila zpráva, která dává nejsilnější levicové straně náskok nad vládní ODS. To je po sérii vcelku špatných dobrá zpráva pro Jiřího Paroubka. Konečně si může dát něco do vizitky (kromě fotky své nové přítelkyně, to se rozumí samo sebou).

Přiznal jsem už v předchozích příspěvcích, že mé politické cítění mě táhne doleva. Vadí mi, když někdo jako ovečka zaslepeně sleduje cestu, kterou nám modře osvětlili pánové Topolánek, Čunek a Bursík. Politika je plná protikladů a naše scéna je natolik zamixovaná, že to takto brát nelze. Stejně jako v Polsku by ani český volič pravice neměl opozici a její podporovatele brát jako zrádce, bezvěrce či dokonce jako něco hloupoučkého, čeho by mu mělo být líto. Opozice je v prvé řadě alternativa, Jiří Paroubek je pak jejím představitelem. Nedělejme z něj strašáka jen proto, že lidé po osmi letech socialistického vládnutí chtěli změnu.

Je pravda, že má blízko ke komunistům a od nich je to už jen krůček k roku 1946 (nikoliv však únoru 1948), přesto si musíme položit otázku - je dnešní komunistická strana stejně nebezpečná, jako byla po osvobození země Rudou armádou (a, jak uvádí třicet let starý historický atlas, obsazení části Československa Američany) po druhé světové válce? Odpovídám, že podle mého názoru není. Ideologii nahradily opět ideje, z rozkazování zbylo žvatlání o výši důchodů a kosmonauty už komunisté nevysílají do vesmíru, ale do Evropského parlamentu. Přesto je však nutné si hrát s ohněm opatrně. Jiří Paroubek není blázen, aby se opíral o komunisty tak moc, aby byl poté označen za druhého Fierlingera. Je to hráč s nutkáním hazardovat, to z něj však nedělá odpad české politické scény, ale silnou opoziční brzdu přílišného otáčení doprava. A právě takové zpomalovače demokracie potřebuje. Neplivejme na Jiřího Paroubka, ale naslouchejme mu.

Přeslechnout ho rozhodně nemůžeme.