O toleranci a společenské nebezpečnosti deviantů

Nejde jen o deviace sexuální, ale i psychopatické, jakož i inkluze náboženských a kulturních odlišností. Je hranice tolerovatelnosti překonána, až když ublíží našim dětem?

Před několika desítkami let byla představa úspěšného života spojována s dosažením dílčích milníků: získat vzdělání, získat práci, vybudovat vztah k osobě opačného pohlaví, založit rodinu a vychovat děti tak, aby nebyly ostudou, ale aby byly lepší, než rodiče sami. To se bohužel mnohým rodičům z devadesátých let nepodařilo. Zvykáme si na generaci vzdělanou v neužitečných oborech, netoužící po smysluplné práci, zpochybňující nejen role rodičů, ale i samotného biologického pohlaví v mezilidských vztazích. A nejen to. Dnešní studenti a aktivisté za nesmysly se přímo snaží vyrvat kořeny, z nichž vyrostli. Podle mě se jedná také o deviaci, o něco, co je proti přírodě, co nemůže fungovat.

Tato mládež sice ještě nedorostla věku, kdy by se z ní mohli stát politici a soudci. Na západě jsou však už mnohem dál. V našich myslích se mísí smích se strachem z budoucnosti, když čteme o papeži, který se sklání v úctě před moudrostí Grety, jakoby byla Ježíš, nebo o kanadském úchylákovi, který prohlásil, že se cítí být ženou (navíc lesbickou), a zažaloval 16 kosmetiček specializujících se na "dámské holení" kvůli diskriminaci, že mu odmítly oholit péro. Zdroj.

My se tomu sice ZATÍM smějeme při představě krve jako z vola, když kosmetička bez zkušeností s pytlíkem (navíc dámským) se ho bude snažit oholit, a snad bychom mu i přáli, aby nebyl diskriminován, ale rovnou vytrestán. Ale v kulturně vyspělých zemích, které jsou nám vzorem, se tou diskriminací seriózně zabývají právníci. Jsou to deviantní právníci nové generace, kterým vůbec nejde o spravedlnost, ale je to pro ně pouhý byznys. Oni jen dělají svou práci. Je přece naprosto skvělé vysoudil za odmítnutí služby 8.000 $ plus palmáre, když vás podporuje angažovaná mládež na sociálních sítích, která si není jistá, co chce mít mezi nohama, nebo jakým originálním pohlavím by chtěla obohatit zájmena. Vypadá to, jako by byli v přesile a politici, právníci i soudci na to slyší, cítí se spravedliví a podporují to. Normální lidé však nemají na takové blbosti čas, a často ani takové případy nezaregistrují. Kdo by před volbami sledoval, který politik mával hrdě duhovým praporem. A jestli ano, mávnou nad tím rukou, že je to nevinná prkotina a neví, kolik tato nebezpečná individua v družném úsilí dokázala zničit zcela poctivých lidí i s jejich živnostmi a rodinami.

Víte, příroda si nakonec se vším poradí. S lidmi, kteří nechtějí mít starosti s dětmi, to má nejjednodušší. Prostě ta generace sama vymře. Vem je klidně čert, řeknete si. Žádná škoda. Ale až do smrti mohou škodit nejen vašim normálně vychovaným dětem, ale i vám.

Opravdu nám nemusí být nic po tom, jak se kdo cítí. To je subjektivní záležitost a jako taková nemůže být předmětem nějakého soudního zkoumání. Právo musí být objektivní a všechny úchylky začnou být nebezpečné, když se za jejich zájmy začne zasazovat stát silou svých represivních orgánů. Morálních úchylů mezi právníky je totiž dost na to, aby právním obtěžováním a šikanou rozložili společnost s následky mnohem horšími, než mohou vyplynout z nějaké údajné subjektivně pociťované (tím pádem neprokazatelné a neměřitelné) diskriminace.