V užitečné práci je těžší dosáhnout úspěchu. Proč by se neužiteční namáhali, když jim jako škůdcům nabízejí víc za příslušnost k utiskovaným menšinám nebo za jejich okázalou podporu? Jsme ochotni se proti škůdcům také spojit?
Málokdo je nepostradatelný, nepostradatelní jsou však na tom lépe. V médiích můžeme číst o případech týkajících se slavných osobností, jakož i bezvýznamných lidí, kterým se zlí lidé snaží zničit život. Případ paní Rowlingové, autorce příběhů H. Pottera, která zapochybovala o menstruaci mužů, je dostatečně znám. Ona to díky své autoritě ustála, nevyhodili ji. Není zaměstnanec závislý na jednom chlebodárci, ani celebrita vděčící jiným celebritám za vzájemnou chválu.
Jak byste se cítili, kdyby vám kolegu (který mimochodem ani nebyl bílý) vyhodili za to, že měl ruku vystrčenou z auta (článek si přeložte googlem) a jakýsi ničema ho vyfotil a nabonzoval, že úmyslně znázorňuje údajně nenávistné gesto, zatímco od nepaměti toto gesto znamená, že je něco OK, bezvadné, tip-ťop a podobně. Dobře si pamatuji obrázek kuchaře s tímto gestem na nějaké hospodě, kde se dobře vařilo. Zaměstnavatel reagoval vyhazovem. V USA to jde snadno.
Do hledáčku antirasistů se však dostávají i lidé, kteří se neprovinili ničím jiným, než nedostatečnou podporou aktivismu. Třeba proti této dámě (profesorce) se vzbouřili studenti peticí na její odvolání mj. proto, že na aktivistickém shromáždění zadřímala tak, jako Schwarzenberg v parlamentu. V komentářích je vidět skutečný důvod. Křičela prý na studenty, když přetěžovali výtah a teď si dovolí neudržet se vzhůru, když má být svědkem nejvýznamnějších změn ve společnost a není schopna ničím přispět. LOL.
U nezávislých zaměstnavatelů schopní lidé tento problém nemají. Ve velkých firmách se však najde dostatek lemplů, kteří vycítí příležitost zvýšit svou prestiž osobním útokem na názory kolegů, názorů s prací nesouvisejících. Ve zvráceném současném světě mohou mít úspěch, přestože sice nic neumí, ale firma se může pochlubit jejich "cennými" postoji.
Ve velkých firmách jsou zaměstnanci rozděleni na táhla a netáhla. Chtěli byste pracovat pro zaměstnavatele, který by někoho vyhazoval za to, že si kolegové stěžují na jeho názory? Já tedy ne. Stěžují si samozřejmě netáhla, ostatní to nemají zapotřebí a nebyli by na něco takového hrdí. Tragédie je, že vrcholový management firem se často rekrutuje z netáhel, které však mají skvělý čich na zadky. Vědí, do kterého vlézt a také umí znamenitě táhnout za jeden provaz. Díky neformálnímu personálnímu propojení nelze tyto firmy považovat za nezávislé. Ze strany zaměstnanců by účinnou reakcí mohla být hromadná výpověď. I když se vás to dnes netýká, může se vás to týkat příště. Žádný zaměstnavatel si nemůže dovolit, aby mu tam zůstala jen samá netáhla se správnými postoji. To by však musela táhla cítit podobnou kolektivní sounáležitost, jako ji velmi dobře cítí netáhla v managementu.
Škodlivé neziskovky jsou výjimkou, ale ne jedinou. Tam mohou být jen samá netáhla, protože jejich úspěch není měřen užitkem, ale dosažením cíle, o jehož škodlivosti můžeme diskutovat jinde. Totéž se týká politiky, univerzitního prostředí a různých tzv. celebrit. Mají prostor v médiích, jejich užitečnost je neměřitelná, odpovědnost nulová a prestiž se vytváří vzájemným vychvalováním. V takovém prostředí lze přízeň snadno ztratit a proto musí být všichni ve střehu.
Pro zaměstnance je samozřejmě těžké dát výpověď individuálně a nelze to po nich žádat. Zatímco odbory jsou pro vyjednávání se zaměstnavatelem, proti škůdcům v managementech nic podobného neexistuje. BLM vyzývá k vyhladovění policie. Je třeba reagovat podobným způsobem. Spontánním bojkotem. Firma vyhodila řidiče dodávky, tak už si přes ní nic neobjednám. Myslím, že CNN lže, tak ji neposlouchám. Cenzurují mě na facebooku, tak tam zruším účet. Servery schválené elfy nabízejí jediný pohled na věci, tak vyhledávám informace i na neschválených. Nesouhlasím s imigrací, tak je prostě nepodpořím. Cítím se ohrožen, tak si pořídím zbrojní pas. Považuji uhlíkovou hysterii za podvod, nekoupím si elektromobil, ale diesel. Znám jen dvě pohlaví, tak přesvědčím své děti, aby v další nevěřily. Dozvím se o udavačích, tak nasdílím jejich udání, aby všichni věděli, kdo je kdo. A volit budu podle toho, jak politici sami lžou. Ne podle toho, jak o nich lžou ti druzí. To je dnes jediný způsob, jak může k něčemu dobrému přispět i jinak mlčící většina.
