Trávíte rádi čas s přáteli? A umíte s nimi opravdu jen trávit čas, zažívat společnou pohodu a třeba mlčet? Čím dál víc si začínám myslet, že umění mlčet s někým je velmi nedoceněné. Když totiž stále plníte své smysly slovy, nestíháte vnímat ty důležité maličkosti, které vám společnost blízkých přináší.
Pro mnohé není většího blaha, než trávit čas s těmi, které milují a kteří jim rozumí. Ani u mě to není jinak, jak již možná víte. Přemýšleli jste však o tom, co vám druzí říkají, když vůbec nic neříkají? Všimli jste si, že když společnost kolem vás utichne, můžete v tom tichu přímo nahmatat souznění? Zkuste mlčení občas trénovat, odmlčet se ve společnosti a jen poslouchat šum hovoru ostatních.
Myslím si, že když spolu dva lidé mohou mlčet, aniž by jim bylo nepříjemně, tvoří se mezi nimi silné pouto. V takových chvílích, když nemáte smysly prosté šumu slov, si všimnete drobností. Všimnete si, že vám kamarád u stolu sundá smítko nebo řasu z obličeje, protože má čas si vás prohlédnout a vyjádřit svou starost o vás. Jindy vám třeba neujde úsměv, na který byste se nedokázali v zápalu hovoru soustředit. Nebo ucítíte vůni, jež vám prozatím zůstávala skryta.
Z drobností se skládá svět a mezilidské vztahy vznikají přesně z takových střípků. Ze střípků, které si chcete uschovat navždy. Nedávno jsem strávila večer s přáteli, s nimiž si dokážeme povídat hodiny a hodiny. Tentokrát jsme si každý pracovali na svém a prohodili jen občasnou poznámku, přesto jsem cítila, že jsme spolu rádi a přišla domů s pocitem, že to byl dokonale strávený čas.
Umění mlčet, a vnímat okolí, by se mělo vyučovat stejně jako rétorika. Výměna pocitů je totiž, alespoň podle mě, stejně důležitá jako dokonalý projev.
Douška pro mé přátele: Doufám, že tohle nikdy nepoužijete proti mě a budete si se mnou vždycky chtít povídat... ;-)
