Památku Jiřího Havla nelze uctít jinak než článkem-nekrologem, protože právě on nás-své asistenty a mladé lidi okolo sebe pravidelně „ motivoval“ k tomu, abychom PSALI. A my, vymlouvaje se na seminární, diplomové a další práce, na nedostatek času, ztěžka potili články, jakých on napsal za týden několik. Nechápali jsme tu energii s jakou chrlil texty i o půlnoci, plně jsme však rozuměli tomu, co se nás tím snažil naučit. A Jiří Havel byl v tomto vskutku tím nejlepším učitelem a příkladem.
Jako politik se neustále snažil komentovat aktuální dění, ale také vysvětlovat a komunikovat s lidmi, voliči, pokládat otázky. Byl jedním z těch, kteří neuměli pouze mluvit, ale dokázali tyto myšlenky a ideály elegantně formulovat a vložit na papír. Eleganci, důvtip a důstojnost ukázal jako politik také gestem, v němž v pokleku podal v roce 2009 mladému „vajíčkáři“ růži. Provinil se pouze tím, že se svými nápady nezůstal sedět v hospodě, ale vstoupil do politické strany a v rámci ní se je pokusil realizovat jak nejlépe uměl. Byl neunaveným zastáncem evropské myšlenky a nebýt nemoci mohl nadále ukazovat Evropské unii naši lepší tvář. V českých podmínkách výjimečný levicový ekonom, který se na ekonomii a ekonomiku nedíval pouze skrz peníze a zisk a v barvách sociální demokracie se do ní snažil promítnout sociální aspekt. Jako učitel na Fakultě sociálních věd se snažil vychovat novou generaci ekonomů až do té míry, že vyučoval vskutku stále a všude, neúnavně organizoval a navštěvoval semináře a přednášky k ekonomické a evropské problematice. Nebylo mu za těžko vzít autem do Bruselu nebo Štrasburku také asistenty a stážisty, které však během několika hodin dokázal diskusí hravě utahat.
Jiří Havel nám bude chybět tak jako chybějí lidé, kteří odešli předčasně, aniž stihli napsat poslední článek.
