Letos nás čekal mimo jiné také Amsterdam. Z průvodce jsem měla připravené - dům Anny Frankové, projížďka lodí, květinový trh, náměstí Dam s královským palácem, městská Haag (váha), Rembrantův dům…… Dcera tentokrát přizvala stejně starou kamarádku. Slečnám ve věku 18 let jsem rázně vysvětlila, že marihuovaná lízátka (s marihuanou) nejsou tím pravým dárkem, který by měly přivézt spolužačkám a na dotaz, kde jsou ty vykřičené uličky, jsem řekla, že je nemám na mapě, takže se tam nepůjde. Svolení jsem dala jen k okouknutí cofeeshopu (kde se prodává marihuana) – ale jen z venku - vždyť je v Amsterdamu k vidění spoustu jiných krás.
A tak jsme si jeho centrum prošláply, pokochaly se atmosférou a už nám zbývaly jen dva úkoly – koupit si bagetu na večeři, pohledy do cestovního deníku, a pak už hurá na vlak do Bruselu. Snažíme se tedy prokličkovat uličkami k popříjezdu vyhlídnuté samošce u vlakáče. A tudy doprava, chvilku rovně a pak do leva a už budeme u té prodejny …. jsem vpředu, udávám směr a jéje…, holky, poběžte, támhle v tom obchoďáku mají hejbací figurínu, křičím a ukazuji děvčatům, to jsem ještě neviděla, hele, dává si před sebe polštářek, a pak si ho dá dolů a hele, támhle v tom obchůdku mají taky hejbací figuuuuríí……… Mami, to nejsou figuríny, to jsou živé prostitutky……ocitly jsme se ve vykřičených uličkách, usměrňuje mé nadšení z hejbacích figurín dcera a její kamarádka spokojeně dodá: Tak jsme to nakonec přeci jenom našly……… Ježkovy voči!, zařvu……… a chce se mi dodat, holky, nekoukejte nalevo napravo a rychle odtud pryč. Nejradši bych děvčatům zavázala oči, ale jsem v šoku a tak mlčím, kolem nás davy mužů, je sobota k večeru, takže….. se staženým zadkem a rumělcem ve tvářích se nám po půlhodince podaří vymotat se do normálních ulic, najdeme samošku, máme bagetuA teď už jen ty pohledy. Vyhlašuji bojovku, kdo uvidí pohledy pod 1 euro, vyhrává. Vyhrávám já, vidím před obchodem tabuli s pohledy za 90 centů a své vítězství si užívám, vrhám se k tabuli – chci pěkný pohled domu, kde bydlela Anna Franková a taky budovu Waag, do které Rembrandt chodil na pitvy a taky……Mami, tohle je divnej obchod, pojď odtud pryč, vytrhuje mě dcera z euforie levných pohledů. To nevadí, mají tu levné pohledy….nedám si vzít své vítězství. Mami, ale to je erotický obchod. Tak tohle na mě platí, zvednu hlavu a v první řadě vidím pohlednici, na které se líbají dva muži. No, tak se líbají dva kluci, ale pohledy tu mají laciné. Opravdu se nedám odradit. Obě slečny nade mnou rozpačitě postávají a kamarádka dcery říká, jé tady mají hezký pohled kůzlátek,….. jé a co to dělají?,……… jé oni spolu souloží. Mami, když tu chceš být, tak si buď, ale mi na tebe jdeme čekat jinam, rozhodne se dcera, když vidí, že se mnou nehne. Vím, že vše vnímám přes záclonu svého nadšení, že jsem sehnala levné pohledy. Zůstanu u tabule s pohledy sama, v klidu si vyberu, jdu je dovnitř zaplatit a … na vlastní oči vidím, že jsem se ocitla v erotickém obchodě pro gaye….. kolem mě je ve vitrínkách spoustu roztodivných věcí, na které je moje fantazie krátká a v tom samém momentě mi dochází naléhání dcery, abych si pohledy koupila v jiném obchodě….. začnou mi cukat koutky. Nedá se nic dělat, kdo se dal na vojnu, musí bojovat, a tak jdu se vztyčenou hlavou zaplatit své levné pohledy a snažím se, abych nevyprskla smíchy, protože mi dochází komičnost celého příběhu. Stejně je na tom i prodavač, který celou přemlouvací scénku z povzdálí pozoroval. Culíme se na sebe. Když vylezu ven a za rohem se potkám se zbytkem naší holčičí výpravy propukáme smíchy…, tak jsme v tom Amsterdamu viděly vopravdu všechno. A z toho plyne poučení, že děti nejde uchránit od nástrah světa a pokud se o to budu snažit, tak se mi může nakonec stát, že je tam zavedu sama J.
