Stárnout jako techniky se nebojící jedinec

Už před lety jsem si řekla, že budu stárnout jako techniky se nebojící jedinec. Pamatuji si, jak jsem v dětství nechápala naši sousedku, když si neuměla pustit televizi vypínačem (o dálkových ovladačích neměl nikdo ani ponětí), 

vždy ji vytahovala šňůrou ze zásuvky. Nechtěla jsem dopustit, aby se pro mne technika stala strašákem a omezovala se tak v užívání si výdobytků technického pokroku.

Promluvila jsem si tenkrát zodpovědně sama sobě do duše a slíbila si, že se nových technologií bát nebudu a budu se snažit s nimi držet krok - uživatelsky. Už tehdy jsem věděla, že to nebude lehké, ale já jsem statečná a na sebe přísná. Trochu pokulhávaje se snažím nezpronevěřit se svému slibu. Je to těžké a mí ajťáci mě znají, protože díky tomu nebát se, mám každou chvilku zavirovaný počítač.

Svůj slib jsem si připomněla minulý týden, kdy mi do zpráv na Facebooku (Messenger) přišlo od kolegyně, kterou obdivuji pro její pracovní karieru, video z YouTube.
 „Hm, tohle jsem ještě nikdy neviděla, zase nějaká novinka“, užasla jsem nad zajímavě uspořádanou ikonou.
 „Naučím se něco nového,“ jásala jsem a tetelila se, že se posunu zase o kousek dál. Zároveň se mi roztřásla kolena: „Nebude to na mne složité?“, to promluvila moje opatrnější část. Trochu jsem váhala, ale pak věrna svému slibu, jsem na video klikla.

Za pár vteřin mi bylo vše jasné, to když jsem se ocitla na www stránce s nahatými ženami. Blesklo mi hlavou ponaučení mého ajťáka z předchozího zavirování, že se nemá, ale opravdu nemá klikat na odkazy slibující „ poslední minuty života Ivety Bartošové“. To už nedělám, jsem poučená.

Takže byl tam. Vir mi smazal dokumenty. Možná i něco jiného, ale to nebylo v mé zjistitelnosti. Druhý den ráno jsem potupně sbalila svůj stolní počítač a kajícně se jelo za ajťákem. Zavolala jsem svou oblíbenou taxi službu, ale dispečerka mi sdělila, že budu čekat 30 minut. Trochu jsem se urazila, že bych měla tak dlouho čekat a nafrněně si řekla, že zvolím konkurenci, a to úplně z druhého ranku. Nezastavila mě ani potřeba stáhnout si do telefonu potřebnou aplikaci, přece je tady můj slib, že se budu zdokonalovat a nebudu se bát nových technologií. Hrdě jsem si stáhla aplikaci a zažádala o přistavení vozu. Obdivovala jsem, jak můžu na mapce sledovat blížící se automobil, viděla jsem i fotku řidiče i cenu za dopravu – úžasné, zase o krok dál!

Když jsem vystupovala na místě, byla jsem trochu na rozpacích, protože jsme trochu bloudili, cena byla jiná než avizovaná, ale brala jsem to jako daň za to svoje zavirování. Protože pachuť rozčarování ve mně vydržela, a protože ráda posuzuji věci z více stran, chtěla jsem služby porovnat. Virů prostý počítač jsem nazpátek vezla svoji původní oblíbenou taxi firmou. Konečná cena za cestu mi vyrazila dech, byla o 120 Kč levnější, než jsem platila za první cestu. Ikdyž odečtu to bloudění a beru tu aplikací oznámenou, tak i tak to bylo o levnější o 50 Kč.

Ale ani tyto dvě zkušenosti mě nezviklaly v mém slibu nebát se nových technologií. O zážitky mám postaráno, i když to, holt, něco stojí.