Ekologie bez celofánu aneb tvarohový byly minulý týden…

Tak nevím - možná, že opravdu  nevím roupama coby (jak říkává moje maminka).

 Když jsem si v lednu šla do obchodu se zahradnickými potřebami koupit zeminu pro pokojové kytky a uslyšela: „Paní, prosím Vás, v lednu se přece kytky nepřesazují,“, tak jsem si říkala, asi mají pravdu a to, že moji fialku obsadili mrňaví žrouti a já ji chtěla přesezením zachránit, je asi fakt na leden dost netradiční. Smířila jsem se s tím,  že v lednu zeminu v obchodě nemají.  Trošku na rozpacích jsem už ale byla minulý týden, kdy jsem chtěla na návštěvě  udělat radost kytičkou. V květinářství mi padly do oka pěkné petrklíče, přikoupila jsem proutěný obal, ale stále mi do krásy něco chybělo….“ a prosím Vás zabalte mi je do celofánu“ – představa celofánového efektu byla přesně tou chybějící  třešinkou na dortu.  

„Paní, prosím Vás, celofán?  a co ekologie?  - buďme šetrní k přírodě, fakt trochu ekologie do života,“  dostala jsem ráznou odpověď na svou celofánovou žádost. S vyraženým dechem jsem očima přejela desítky uřezaných kytek, které se do Prahy trmácely přes půl Evropy – jistě ekologicky. S vyraženým dechem jsem kvíkla: „Pečlivě  třídím odpad, každý  rok sázím v  lese nové stromečky“  (až mě zabolely puchýře z minulého sázení) a ………na víc jsem už neměla vzduch. Když jsem ho chytila a chtěla pokračovat ve výčtu svého ekologického chování, tak v tom jsem v koutě prodejny uviděla v celofánu zabalené hortenzie …. „ a tady máte hortenzie taky v celofá……“ , to už jsem měla zabalené petrklíče v ekologickém papíru a s provinilým výrazem jsem si odnášela cenu Ropáka za nákup v květinářství.

 Ale tohle pondělí mě dostalo. Nevím jak u vás, ale v naší rodině někdo  buchty jen s meruňkovou náplní, někdo jí všechna plnění krom máku a  někdo zas nemusí oříšek…. takže když nakupuji, šrotujeme mi v hlavě sudoku, co komu koupit, abych domů nepřinesla špatně nadité pečení ….. V pondělí jsem zase sudokovala v pekárně a k povidlové buchtě jsem poprosila …. „A, prosím, dvě tvarohové“ To jsem nevěděla, že tato věta je spouštědlem pro litanie……….

„Minuléééj tejdééén jsem měla tvárohovýýý a  všiiiichni chtěli povidlovýýý, tak jsem tenhle tejdéééén  vobjednala povidlový a zas všichni chtěj tvarohový. Taká já nevim, co mám dělat…….“, hrnulo se na mě z pozapultu.

 „Ale já jsem si minulý týden koupila ty tvarohový a  protože chutnaly, tak bych je vzala zase“, hájím se za nákup z minulého týdne. „Já bych ráda  obě náplně“,  odvážně  pípnu a v duchu jsem dosadila do sudoku – povidla pro mě, tvaroh pro dceru, oříšek  pro…..

A v tom se urodil geniální nápad, o který jsem se podělila s paní prodavačkou:  „Tak objednejte obě náplně a máte to snadnější než odhadovat chutě zákazníků na ten který týden“, a rychle jsem  prchala z obchodu opět s proviněním, že si vymýšlím nemožné. Kdo to kdy viděl, aby v obchodě byly na výběr jak tvarohové tak povidlové buchty, že ?

…a  nebo prostě jen prodávající místo, aby řekli nemáme a možná nabídli náhradu, se snaží v zákazníkovi vyvolat pocit viny, za své požadavky. Tak nevím, jestli jsem neekologická, rozmarná ženská, která chce zeminu v lednu, kytku v celofánu a buchty jak s povidlovou tak i s tvarohovou náplní  - nebo možná, že chodím do obchodů, které jsou zařazeny do programu: Připomeňte si, jak se nakupovalo v osmdesátých létech minulého století…..