Tak nevím - možná, že opravdu nevím roupama coby (jak říkává moje maminka).
Když jsem si v lednu šla do obchodu se zahradnickými potřebami koupit zeminu pro pokojové kytky a uslyšela: „Paní, prosím Vás, v lednu se přece kytky nepřesazují,“, tak jsem si říkala, asi mají pravdu a to, že moji fialku obsadili mrňaví žrouti a já ji chtěla přesezením zachránit, je asi fakt na leden dost netradiční. Smířila jsem se s tím, že v lednu zeminu v obchodě nemají. Trošku na rozpacích jsem už ale byla minulý týden, kdy jsem chtěla na návštěvě udělat radost kytičkou. V květinářství mi padly do oka pěkné petrklíče, přikoupila jsem proutěný obal, ale stále mi do krásy něco chybělo….“ a prosím Vás zabalte mi je do celofánu“ – představa celofánového efektu byla přesně tou chybějící třešinkou na dortu.
„Paní, prosím Vás, celofán? a co ekologie? - buďme šetrní k přírodě, fakt trochu ekologie do života,“ dostala jsem ráznou odpověď na svou celofánovou žádost. S vyraženým dechem jsem očima přejela desítky uřezaných kytek, které se do Prahy trmácely přes půl Evropy – jistě ekologicky. S vyraženým dechem jsem kvíkla: „Pečlivě třídím odpad, každý rok sázím v lese nové stromečky“ (až mě zabolely puchýře z minulého sázení) a ………na víc jsem už neměla vzduch. Když jsem ho chytila a chtěla pokračovat ve výčtu svého ekologického chování, tak v tom jsem v koutě prodejny uviděla v celofánu zabalené hortenzie …. „ a tady máte hortenzie taky v celofá……“ , to už jsem měla zabalené petrklíče v ekologickém papíru a s provinilým výrazem jsem si odnášela cenu Ropáka za nákup v květinářství.
Ale tohle pondělí mě dostalo. Nevím jak u vás, ale v naší rodině někdo buchty jen s meruňkovou náplní, někdo jí všechna plnění krom máku a někdo zas nemusí oříšek…. takže když nakupuji, šrotujeme mi v hlavě sudoku, co komu koupit, abych domů nepřinesla špatně nadité pečení ….. V pondělí jsem zase sudokovala v pekárně a k povidlové buchtě jsem poprosila …. „A, prosím, dvě tvarohové“ To jsem nevěděla, že tato věta je spouštědlem pro litanie……….
„Minuléééj tejdééén jsem měla tvárohovýýý a všiiiichni chtěli povidlovýýý, tak jsem tenhle tejdéééén vobjednala povidlový a zas všichni chtěj tvarohový. Taká já nevim, co mám dělat…….“, hrnulo se na mě z pozapultu.
„Ale já jsem si minulý týden koupila ty tvarohový a protože chutnaly, tak bych je vzala zase“, hájím se za nákup z minulého týdne. „Já bych ráda obě náplně“, odvážně pípnu a v duchu jsem dosadila do sudoku – povidla pro mě, tvaroh pro dceru, oříšek pro…..
A v tom se urodil geniální nápad, o který jsem se podělila s paní prodavačkou: „Tak objednejte obě náplně a máte to snadnější než odhadovat chutě zákazníků na ten který týden“, a rychle jsem prchala z obchodu opět s proviněním, že si vymýšlím nemožné. Kdo to kdy viděl, aby v obchodě byly na výběr jak tvarohové tak povidlové buchty, že ?
…a nebo prostě jen prodávající místo, aby řekli nemáme a možná nabídli náhradu, se snaží v zákazníkovi vyvolat pocit viny, za své požadavky. Tak nevím, jestli jsem neekologická, rozmarná ženská, která chce zeminu v lednu, kytku v celofánu a buchty jak s povidlovou tak i s tvarohovou náplní - nebo možná, že chodím do obchodů, které jsou zařazeny do programu: Připomeňte si, jak se nakupovalo v osmdesátých létech minulého století…..
