Bytová družstva nechtějí cizince

Dne 26. května 2015 HN přišly se zajímavým otvírákem – píší o zlých a ošklivých bytových družstvech, které nechtějí do svých řad vlastníků cizince. Upozorňuje na to jistá paní Barbora Merknerová (Century 21).

Těžko říci, zda paní Merknerová na tuto situaci upozorňuje z důvodu opravdového zájmu o zahraniční občany, nebo zda proto, že díky neuskutečněnému obchodu přišla o nějakého významného kunčafta a tedy i vlastní profit.  „Bytová družstva fungují často jako stát ve státě. Ve svých stanovách mají podobné věci už léta. Nezmění to, i když by podle zákona měla. A kolikrát to ani nechtějí. Je to takový komunismus v dnešní době,“ uvádí se v HN coby slova pí. Merknerové. Podle HN na takové jednání nemají bytová družstva právo.

První co mi napadá při přečtení takového článku je fakt, že bytová družstva se stávala už v minulém režimu východiskem na solidní bydlení za doby, kdy lidi bydleli v několika generacích napráskaní jako sardinky ve státních bytech, pokud ho vůbec měli, na byt se čekalo několik desítek let, že mezitím se rodina rozvedla či žila bez vlastního soukromí. Byla to, pokud se nemýlím, prakticky jediná možnost, jak si lidi vůbec mohli koupit byt. Družstvo jako takové je v podstatě soubor vlastníků, sdružení, které má společný majetek. A co je tedy sakra někomu dalšímu do toho, koho do svého majetku pustí? Pokud nám zákony diktují podobné bláboly, tak jestli je tu něco „komunismem“, pak právě tyto zákony. Protože jinak by nám například mohla Evropská unie přijít s úžasným návrhem, že jsme povinni si například ve vlastním domě či bytě ubytovat nějakého toho ukrajinského dělníka, rodinu utečenců či možná dokonce i volného bezdomovce v rámci EU. Pokud má stát takový zájem na tom, aby si u nás cizinci kupovali byty, tak proč pro ně tedy nějaké nepostaví sám? Jak může nutit v podstatě sdružení soukromých vlastníků k tomu, aby měnil stanovy a pouštěl si do domu, koho nechce? Dá se i předpokládat, že kdyby i koupi bytu požádala nějaká normální rodina, která chce v bytě úplně normálně bydlet, a ne někdo, kdo ho kupuje za účelem dalšího pronájmu či bude už odhadem dělat z bytu kůlničku na dříví, jistě by družstva proti tomu nic neměla. Nic nebrání ani paní makléřce Merknerové, aby si zakoupila činžák, a ten dotyčným zájemcům rozprodala. Může jim také prodat třeba i vlastní oblečení, obuv, obsah ledničky, šperky či auto. Bude to její volba, s jejím vlastním majetkem. A bude to naprosto v pořádku. 

Osobně se divím, že se vůbec jen uvažuje o tom, že by měl někdo někomu nařizovat, co má komu prodat. Neviděla bych to osobně jako diskriminaci, ale jako o zbytek zachování českého majetku českým občanům, tedy alespoň toho zbytku, co nestačilo zmizet díky privatizaci. Nevím, proč si myslím, že by české věci měly patřit českým lidem, a povolit jen takové projekty, které přinášejí českým lidem výhody, jako například zahraničí firmy, které dávají lidem práci a suplují tak v podstatě MPSV a laxní úřady práce.

Dá se shrnutě říci, že vláda nedovede lidem paušálně zprostředkovat práci (to by procento nezaměstnanosti vypadalo pozitivněji), nedovede jim zajistit byty za cenově dostupný pronájem odpovídající jejich platům, zato dovede zasahovat, omezovat, bořit co funguje. Jak dlouho může trvat, než si vykoleduje další chřestění klíči na Václaváku, těžko říci, protože bohužel, český národ převážně funguje jako stádo ovcí, jdoucí za svým pastýřem. A pastýřem je každý, kdo je díky médiím zrovna v tu chvíli ve světle klaďase. Je i zvláštní, že lidem nedochází, že jeden den je jeden tak chválen a druhý den naopak tak haněn… jako by neměli Češi poslední dobou schopnost samostatného myšlení a logického uvažování, shánění si vlastních informačních zdrojů. Chybí tu poslední dobou věci jako vztah ke druhému, vztah k cizí věci, ohleduplnost, slušnost, galantnost, včetně běžných pravidel slušnosti, jako je zdravení, chození vpravo, galantnost vůči ženám, necpání se po exkalátorech skrz občany s berlemi, nepojídání zapáchajících jídel a pomlaskávání s kelímkem kávy v MHD a podobně. Máme tu pouze roboty držící v ruce mobil a třesoucí se na to, kdy naskočí ve stanici metra signál. Lidi, co je nezajímá, co se kolem nich děje a co se děje s naší zemí. A pokud se občas někdo vymaní z řady, je všeobecně považován za divného.

Naše země je vážně krásná. Nemá sice moře, není největší a nemáme zde zrovna nejopravenější silnice :-), ale máme tu krásnou a rozmanitou přírodu (tedy alespoň zatím), historické památky a naštěstí z větší části i lidi se zásadami slušného chování. Je škoda, že to, spolu s logickým uvažováním, nemají paušálně i naši politici, rozhodující o podstatných věcech našeho státu.