Zalévání květin podle manuálu

Mám kolegyni, která je přímo milovnicí květin. Zato já – darmo mluvit… A jak to dopadá, když kolegyně odjede na dovolenou?

Moje kolegyně má ráda kytičky. Je přímo obklopena několika druhy květin, jako správná žena. Jsou všude kolem ní – na pracovním stole, na okně, na poličkách, prostě všude. Kromě toho sbírá nejrůznější sošky, vázičky a další keramické ozdůbky, kterými postupně vyplňuje svou kancelář. Zbytek pak tvoří řádně seřazené spisy, kterými doplňuje otvory mezi květinami a mezi soškami. To vše stojí na různých dečkách a igelitových ubrusech pečlivě nastříhaných do tvaru dečky.

Kolegyně jezdí na dovolenou. Zpravidla žádá kolegy, aby jí zalévali květiny. Loni  požádala mě. Dopadlo to bídně – asi po čtyřech dnech jsem si vzpomněla na to, že mám zalévat kytky. Naštěstí jsem sehnala jednu zhruba podobnou květinu, která uhynula, dokonce byla nepatrně větší, takže vypadalo, že jsem se o ni pěkně starala.

Jelikož jsem se ale oficiálně loni jako zalévačka květin pozitivně osvědčila, letos kolegyně přišla s návodem, jak zalévat kytky. Viz obrázek.  A já mám druhý den za sebou. Jímá mě pocit odpovědnosti a současně i výčitky svědomí. Proč? Posuďte sami.

Návod zní
 

Kytky

1. Ibišky

Pondělí + středa + pátek (hodně).

2. Ostatní

Úterý + pátek (trochu)

3. Kaktusy

Nezalévat

4. Orchideje

Prolít – čtvrtek + pondělí.

U čísla 1) je uvedeno cosi malým písmem. U čísel 2 až 4) je též něco uvedeno malým písmem. Od pátku se chystám, jak budu pilně zalévat květiny a dokážu svou odpovědnost. Květiny zvládnu zalít i bez brýlí.

Je úterý a já z tiskárny sundavám nějaký spis, abych pod ním našla zmiňovaný manuál na zalévání květin. Chytám amok, protože jsem prošvihla pondělí. Tím pádem ibišky nebyly zality hodně, ale vůbec.

Hodlám to napravit – rychle mrknu o řádek níž a čtu – úterý a pátek – trochu. OK. Znamená to tedy, že ibišky je nutno procachtat vodou a ostatní zaleju přiměřeně.

Sháním láhev, vodu a běžím do kanceláře kolegyně.

Začínám se stresovat a ptám se kolegů, jak vypadá ibišek, když nekvete. Kolegové nevědí, zato jsou rádi, že nemusí zalévat oni.

Usoudím, že ibišek bude nejspíš to, co bude nejvíc zvadlé, a něco mi říká, že je to taková divná velká květina připomínající křoví v parku. Nalívám na dvě největší ovadlé kytky v květináči vodu a ostatní pečlivě zaleju přiměřeně.

Odcházím do kanceláře s pocitem odpovědně vykonané práce.

Beru do ruky papír, že si ho připnu raději na nástěnku, a tam po pečlivějším obhlédnutí čtu, že kaktusy se něměly vůbec zalévat a orchideje se měly prolít až ve čtvrtek.

Rozhodla jsem se jednotlivé položky odškrtávat, bude to tak jistější. Narážím ale na organizační problém – pokud si odškrtnu například bod 4), zapomenu pak na pondělí. Tedy si poznamenávám v hlavě, že si budu muset zbývající slovo „pondělí“ raději označit zvýrazňovačem.

Právě jsem zjistila, že jsem zalila i nějakou umělohmotnou květinu.

Když jsem zalévala orchideje, zalila jsem omylem i sádrového trpaslíka a nějakou postavičku, kterou nedovedu identifikovat.

Začínají mi chytat deprese z vlastní neschopnosti, ale říkám si – nevadí, aspoň to ostatní (úterý a pátek trochu) jsem zvládla.

Beru si brýle a začínám konečně pracovat.

Beru manuál a dávám si ho raději na původně avizovanou nástěnku.

Při té příležitosti mi spočinou oči na malých nápisech a zjišťuji, že jsem měla zalévat pouze podle bodu 1), jelikož body 2) až 4) jsou označeny jménem kolegy R., které je na tu činnost odpovědnější.

Zjišťuji, že jsem byla pasována na žebříčku hodnot spolehlivosti výše než kolega M. (jeho jméno škrtnuto a přepsáno na moje)

Kolega R. je nepřítomen, asi má dovolenou.

Nevím, zda ji má kromě dneška (úterý) také ve středu, čtvrtek, pátek a pondělí.

V případě kaktusů je to jedno, ale co orchideje?

Jdu se pro jistotu podívat do kanceláře kolegyně, jestli orchidej nevyplavala z květináče.

Ibišek stále nepostavil listy tak, aby vypadal jako zalitý a živý.

Jdu si uvařit kafe, abych se z toho vzpamatovala.

Beru si Renie, jelikož mi z toho začal bolet žaludek, že budu zase za neschopnou.

Nechápu, proč mají lidi v kanceláři víc jak jeden květináč.

Jdu se podívat na trpaslíka, jestli se nerozmočil. Zjišťuji, že byl natřený nějakou červenou barvičkou a ta skapala na parapet. Hledám papír a utírám pod trpaslíkem červenou loužičku. Jelikož to nejde, hledám odlakovač a vatičku.

Jdu koupit odlakovač naproti do Déemka.

Kolega mezitím přišel a zalil všechny ostatní květiny.

Kolega přišel a zeptal se mi, zda nevím, jestli nevadí, že zalil orchideje, které se měly prolít až ve čtvrtek a pondělí.

Trpaslík vypadá v pohodě, jen nemá barvu. Naštěstí mám v kanceláři červený lak na nehty na vyretušování trpaslíka.

Kolegyně poslala SMS, jestli jsem zalila ibišky.

Nemám ráda květiny.

Nemám ráda trpaslíky a už vůbec nemám ráda manuály.