Z kanceláře na jachtu - Vyplouváme

Mojí první plavbu si užívám. Před přídí nám prchají létající ryby, kolem se rozprostírá moře v nejrůznějších odstínech modré barvy. Pobřeží lemované krásnými bílými plážemi se střídá s holými útesy padajícími strmě do moře. 

Tak a je to tady. Radek odjíždí na břeh vyzvednout naše hosty, já si zatím dávám lehkou sprchu a poté již nedočkavě vyhlížím dinghy. Po nějaké době se vrací i s posádkou, vyndáváme kufry a vítám je na lodi. Trochu mi to připomíná můj příjezd, protože jim jdu ukázat loď, dávám jim instrukce jak používat toaletu, jak zavřít lukny (to jsou okna), kam si uložit věci a podobné rady. Zpočátku je informací hodně, dle vlastní zkušenosti polovinu věcí zapomenou. Převažuje pocit, že spoustu věcí nemáme dělat – toho se nechytej, tam nic nepokládej, nenalévej vodu nad kabely na ledničce, dveře musí být zavřené nebo zajištěné háčkem, toto musíš otevřít takto. Ovšem když se dané zvyky člověk naučí hned zpočátku používat, tak je pobyt na lodi hned příjemnější.

Na večeři máme krevety, čerstvou francouzskou bagetu a místní rajčata. Bílé francouzské víno nesmí chybět. Martinik je totiž zásobován převázně zbožím z Francie. Mají tu výtečné paštiky, sýry, salámy a jiné francouzské pochutiny. Veškeré zboží se sem importuje, paradoxně lokálně pěstované banány tu na ostrově koupíte dráž, než v Čechách dovezené. Když jsem sem jela, tak jsem si říkala, jak budu neustále jíst čerstvé ovoce, jak tady toho mají hodně a určitě za nízkou cenu. Mýlila jsem se. Ovoce a zelenina jsou zde jednou z nejdražších položek v oblasti potravin.

Ráno před vyplutím jedeme člunem na břeh. Hosté si jdou nakoupit nějaké drobnosti do obchodu, my jdeme koupit čerstvé bagety na snídani. Po návratu na loď zahajujeme fázi příprav k odplutí. Nyní už vím co a jak zabezpečit. Kapitán si mezitím bere hosty na palubu a dává jim poučení o bezpečnosti a chování během plavby. Například se nikdy nežertuje u výrazu „muž přes palubu“, protože když to někdo bude opakovat ze srandy a poté tam opravdu někdo spadne, ostatní si budou myslet, že je to pořád sranda a nikdo to nebude brát vážně. Pokud by tam někdo spadl, tak ten člověk, který to vidí, neustále ukazuje na daného člověka ve vodě a zbytek posádky zahájí záchranný manévr. Mezi ostrovy bývají velké vlny a člověk ve vodě se hned ztratí. Proto ho neustále sleduje a nespouští z očí.

Vše je vysvětleno a zabezpečeno, můžeme vyplout. Dnešním cílem plavby je zátoka Grande Anse na Martiniku. Fouká příznivý vítr, můžeme plout na plachty. Naše loď má dva stěžně, anglicky je označována jako ketch (čti keč). Abyste si nemysleli, místo stěžňů jsem na začátku říkala stožáry a hned jsem dostala vynadáno, že stožáry jsou na poli, lodě mají přeci stěžně! Musím se naučit správné názvosloví. Ještě na bójce vytahujeme plachty. Nejdříve zadní plachtu, tzv. bezam a poté hlavní plachtu.

Plachty jsou vypnuty, kapitán je za kormidlem a já odvazuji lana. Proplouváme mezi loděmi, trochu mezi nimi musíme kličkovat a ještě obeplout mělčinu. Dnešní lodě jsou vybaveny navigací GPS, která velmi usnadňuje orientaci námořníkům na moři. Dříve byli odkázání pouze na mapy, sextant a kompas. Pozoruji naši navigaci, kde vidím zakreslené mělčiny a hloubky. Učím se číst z mapy a ovládat loď, abych byla schopná kapitána případně zastoupit a dovést loď bezpečně do přístavu. Budu se muset toho hodně naučit.

To už se dostáváme mimo zakotvené lodě do plavební dráhy. Nyní si vytáhneme ještě přední plachtu, tzv. genu. Vypínáme motor a dál už je z nás plachetnice a naším motorem je teď vítr. To je tak krásný pocit, když kolem sebe slyšíte jen šumění moře a vítr v plachtách.

Musím napsat, že naší první plavbu si užívám. Není mi špatně, loď se lehce pohupuje, plujeme pár mil od pobřeží s krásnými výhledy. Před přídí nám prchají létající ryby, kolem se rozprostírá moře v nejrůznějších odstínech modré barvy. Pobřeží lemované krásnými bílými plážemi se střídá s holými útesy padajícími strmě do moře. Idylku nám naruší nefunkční kormidlo. Zůstáváme v kokpitu a sledujeme okolí, kapitán mezitím jde do podpalubí zjišťovat příčinu. Okolo nás nikdo není, žádná loď, ani k pevnině se nepřibližujeme, takže žádná panika. Asi po deseti minutách je vše opraveno, upravujeme kurz a pokračujeme dál. Musím uznat, že kapitán loď zná a bylo vidět, že ví co a jak dělat.

Kolem poledne připlouváme do krásné zátoky Grande Anse se zlatým pískem a palmami lemujícím pobřeží. Zátoka s průzračnou vodou je zasazena do zeleně. Je to typické francouzské letovisko se svými kavárnami, restauracemi a přilehlými resorty. Kapitán vybírá místo na kotvení, jdu dopředu, uvolňuji kotvu a spouštím jí dolů. Jsme zakotvení a konečně můžu do vody. Není nic lepšího, než si po připlutí jít zaplavat a osvěžit se. Do vody si beru masku a plavu zkontrolovat, jestli nám kotva dobře drží. Na palubě potom chvíli ležím a vyhřívám se na sluníčku.

V této zátoce je jedno z nejkrásnějších míst na šnorchlování na Martiniku a jsou zde k vidění i velké podmořské želvy. Bereme si masku se šnorchlem a ploutve a vyrážíme s našimi hosty k útesům, kam nás kapitán veze na dinghy. Opravdu je to tu krásné. Pod vodou pozoruji spoustu různobarevných rybiček, vznášející se trubkotlamky a proplouvám nad rozmanitými druhy barevně odlišných korálů a hub. Želvu u útesu nepotkáváme, na tu narazíme spíš v okolí lodě, kde mají potravu. Po nějaké době strávené ve vodě plavu ke člunu, kde sedí Radek. Aha a jak se mám na ten člun dostat? Rovnou z vody? Nejprve to zkouším sama, ale na rukou se nevytáhnu. Nevadí, kapitán mě chytil za ruku a vytáhnul jako pytel brambor. Určitě pěkná podívaná pro okolní šnorchlaře.

Vracíme se zpět a cestou vidíme nadechovat se želvu. Neváhám a jdu do vody, zpět již na loď doplavu. Chvilku ji pod vodou nemůžu najít, ale poté se objeví! Je u dna, pojídá tam trávu. Pozoruji ji a po nějaké době se plave nadechnout na hladinu. Taková krása se snad nikdy neokouká.

K večeru se jdeme projít po pláži, všude se začíná linout vůně pečených ryb a grilovaných lobstrů mísících se s vůní kávy, podbarvené karibskými rytmy. K dokonalosti tohoto kýče chybí už jen sklenka výborného francouzského vína, a tak si ho objednávám. Sedím na pláži, v ruce sklenku vína, pozoruji západ slunce a mám tak trochu strach, že se z tohoto snu probudím a ráno budu muset jít do kanceláře.

Grande Anse