Koronavirus v Karibiku II.

Čas po dobu koronaviru trávíme na lodi na Martiniku. Turisté tu  nejsou, restaurace jsou zavřené, lodě stojí v přístavu, nikam se nepluje...

Uplynul již bez mála měsíc, kdy jsem psala předešlý příspěvek. V té době jsme byli na ostrově Dominika, kde byla situace příznivá. Ovšem i to se změnilo. Lidé se začali bát nákazy, začaly se zavírat obchody i restaurace. Jednoho pozdního odpoledne k nám připlula místní policie, která nám oznámila, že začínají platit omezení. Na břeh jen v případě potřeby nákupu, žádné výlety, žádné sdružování. Dokonce vydali zákaz prodeje alkoholu. Při porušení nařízení je pokuta až 10 tisíc ECD (Východokaribský dolar) a jeden rok vězení. Slyšela jsem, že pár lidí opravdu zavřeli.

Vrátili jsme se zpět na Martinik, s lodí kotvíme u největšího jachetního přístavu na Martiniku, v Le Marin. Opatření zde zůstala v podstatě stejná, sice není zákaz vycházení, ale na břeh bychom měli jet jen při nutné návštěvě. Což znamená návštěvu obchodu, lékárny, doktora, zaměstnání atd. Restaurace i butiky jsou stále zavřené. Obchody s potřebami pro jachtaře mají otevřeno v určitou dobu, ale dovnitř vás nepustí. Při vstupu jim sdělíte, co potřebujete, oni vám to donesou a následně za zboží zaplatíte platební kartou. Vlastně jim jen nadiktujete číslo vaší karty a je to.

Do obchodu s potravinami nejdříve pouštěli jen jedním vchodem a po pár lidech. Čekalo se venku v rozestupech. Nyní se situace trochu uvolnila a dovnitř se dá vstoupit bez omezení. Na pokladnách mají pracovníci plexisklo, používají jednorázové rukavice a na obličeji nosí roušku. Jinak rouška na Martiniku povinná není, ale občas jí mají lidé dobrovolně. To pak člověk vidí nějakého jachtaře s rouškou, který jede sám ve člunu po moři a má ji na uvázanou na obličeji. V okruhu několika desítek metrů nikdo není a on má roušku. Je to nutné?

Co vlastně můžeme nyní dělat? Máme zůstat na lodi, omezit pohyb na pevnině, nesmíme na pláže, k řekám, nesmíme provozovat vodní sporty. Z počátku jsme jezdívali odpoledne na kajaku. Nyní nesmíme. Pokud jedeme na břeh, máme u sebe vyplněný papír s detaily naší návštěvy. Platí pravidlo pohybu v okruhu do jednoho kilometru a délky jedné hodiny. Plavání kolem lodě do 15 metrů vzdálenosti.

Čas trávíme tedy především na lodi. Máme dostatek volného času na své zájmy, údržbu lodě i odpočinek. Konečně mám čas číst si knihy, cvičit, věnovat se šití i různým koníčkům, ale pořád je to jen o pobytu na lodi. Byli jsme zvyklí chodit na procházky, jezdit na výlety.

Doufám jen, že se situace brzy urovná. Tyto ostrovy jsou závislé na turistech a příjmech z cestovního ruchu, nyní je vše zavřené. Zůstáváme na lodi na Martiniku, a čekáme na rozhodnutí Trinidadu, kdy nás pustí na své území. Poté můžeme letět na pár měsíců do rodné vlasti.

Le Marin