Z kanceláře na jachtu - přípravy vrcholí

Připadala jsem si na lodi jako ve škole. Nové věci a nové pojmy, ještě že mě kapitán nezkoušel a neznámkoval. Až s odstupem času jsem si uvědomila, jak je důležité umět ovládat loď a zachovat klidnou hlavu. 

To, že je Martinik součástí Malých Antil v Karibském moři, že je to zámořský departement Francie, že hlavním městem ostrova je Fort-de-France a ostrov má rozlohu 1128 km2, to si každý může přečíst v průvodci nebo na Wikipedii. Já se vám budu snažit říci to, co v průvodci a na internetu nenajdete. Dočetla jsem se, že na Martiniku žije 90 % černochů, 5 % bělochů a 5 % jiných etnik. Když jsme však přijeli do maríny Le Marin, nabyla jsem dojmu, že tomu tak není a na Martiniku převažují bílí obyvatelé. Toto přesvědčení mi ovšem vydrželo jen do okamžiku, než jsem došla zhruba padesát metrů od maríny do místního supermarketu. Tam už to bylo tak, jak udával internet. Bílé obyvatelstvo vystřídalo domorodé obyvatelstvo tmavé pleti.

Potkáte tu dámy s typickým bavlněným šátkem madras, který tvoří součást složitého dámského účesu a starší dámy celkově rády nosí oblíbenou tkaninu madras, tedy plátno s károvým vzorem bez bílého podkladu. Typické pro černošky jsou jejich zapletené drdoly a všemožné odvážné účesy. Vpletené korálky nebo jiné ozdoby mnohdy nechybí. K tomu se výtečně hodí různé, zaručeně pravé, „zlaté“ přívěsky v podobě náramků a řetízků. Vypadá to, že čím víc, tím líp. A někdy to platí i o odhalené kůži, čím víc je vidět, tím je to asi lepší. A co pánové? Ti si na svém vzhledu také potrpí a hlavně každý správný muž má u sebe puštěný reproduktor. Protože čím hlasitější muzika, tím lepší zábava.

A jak to vypadá na lodi? Vrcholí přípravy na příjezd našich hostů. Zásoby na loď již máme nakoupeny a uloženy. Člověk by nevěřil, jakou mi to dalo práci naskládat všechny věci do ledničky. Máme tu klasickou ledničku s otevíráním zepředu o objemu 140 litrů, ale musím konstatovat, že je malá. A to na jiných lodích mají ledničky typu otevírání shora, kde je jedno velké úložné místo, kam se naskládají potraviny. Není tam žádná polička. Stane se, že člověk potřebuje něco, co je zrovna až naspodu. Naštěstí my tu máme poličky, přihrádky a tak vše je po ruce. 

Je pozdní odpoledne a my máme v plánu navštívit prádelnu. Připravím velké tašky, do kterých ukládám prádlo na praní a přibaluji prací prášek. Tašky dáváme do člunu a míříme na břeh. V maríně je veřejná prádelna, kde mají i velké sušičky. Naplníme pračku, nastavíme program na 40 minut a jdeme se projít. Kromě prádelny se tu nachází i několik restaurací, obchodů se suvenýry i jachtařskými potřebami. Jako správná ženská se musím do obchůdků podívat, co kdyby se mi tam něco zalíbilo!

Potkáváme tu i pár známých, u kterých se na chvilku zastavíme a povídáme si. Nechybí otázka: Jak se ti tu líbí? na kterou s úsměvem odpovídám, že zatím se mi tu líbí moc a kapitán je na mně hodný. Na dnešek mám slíbenou pizzu, prý je tu dělají nejlepší. Jdeme si tedy objednat, vybírám a nemůžu se rozhodnout. Nakonec objednávám jednu velkou sýrovou pro nás oba. Vracíme se přendat prádlo do sušičky a poté zpět do pizzerie. Po večeři jdeme pro suché prádlo, které musíme nejdříve poskládat. To je činnost, která mě vůbec nebaví, naštěstí tu nemám žehličku a nemusím to ještě žehlit.

Je tu další den. Ráno je slunečné, pár mráčků na obloze a lehce pofukuje vítr. Den začíná krásně, jen já jsem trochu nervózní, protože dnes poplujeme s lodí k benzínové stanici, kde natankujeme pitnou vodu. Pro kapitána je to naprosto běžná rutina, ale pro mě je to něco nového. Dostávám instrukce, co mám dělat. Nejdříve uklidíme věci v podpalubí – nic nezůstane na stole, odkapávač s prkýnkem se na plavbu dává do dřezu, pozavíráme všechny lukny (to jsou okna). Poté pokračuje příprava na palubě lodi – vytáhnou a zabezpečí se schůdky, na bok lodě se připraví fendry (to jsou gumové ochrany, které chrání bok lodi před poškrábáním a nárazem) a naváží se lana pro uvázání k molu. Snažila jsem se dávat pozor a zapamatovat si daný uzel na zavázání toho fendru, ale marně. Budu muset trénovat. U lan to bylo jednoduší, protože na konci má lano oko, které se jen provlékne dírou a zavěsí do vazáku. Také, když jsem poprvé slyšela, pojď, půjdeme navázat fendry, tak jsem si říkala, co to asi tak může být, zkrátka další slovo, které jsem nikdy neslyšela a netušila jsem, co znamená. A že jich ještě mělo přijít.

Připadala jsem si jako ve škole. Co jsem si ale musela zapamatovat je, jak se startuje a vypíná motor. Nastartovali jsme a pokračovali v přípravách. Loď je zde v zátoce uvázána na bójce, na dvou lanech – jedno na levou stranu a jedno na pravou stranu. Dvě lana se prý dávají proto, že kdyby se jedno lano přetrhlo nebo nějak uvolnilo, je tam pojistka toho druhého. Další výhoda dvou lan je rovnoměrné natáčení lodě proti větru. Odvázala jsem jedno lano, kapitán byl za kormidlem a vzápětí jsem odvázala i druhé lano. Bójka zůstala na svém místě a my jsme se od ní pomalu vzdalovali.

Loď se pohybuje plynule, skoro ani necítím, že se hýbeme. Ale je to dáno tím, že jsme v zátoce a ne na otevřeném moři na vlnách. Po chvíli přijíždíme k benzínce. Je zde volné místo, nemusíme čekat. Již za plavby dávám dolů navázané a připravené fendry a otvírám průchod na zábradlí pro vystoupení na břeh. Přirážíme k molu levobokem. Fendry jsou dole, lana připravená a já stojím na přídi lodě, v ruce držím lano. Pokyn zněl jasně – přirazíme k molu a ty pracovníkovi benzínky podáš lano. Hlavně ho nikam na dálku neházej, pěkně v klidu počkej, až budeme blízko. Sice jsem byla nervózní, ale lano jsem zaměstnanci podala a úkol jsem splnila! Kapitán si obsloužil zadní lano, při přistání u mola vyšel ven a uvázal záď lodě. A je to! Radek vypíná motor a ukazuje mi, kde je nádrž na vodu. Tu otevírám, vodu z hadice nechám chvilku odtéct a teprve potom ji vkládám do nádrže. Voda se čepuje celkem dlouho, po necelé půl hodině máme plno a můžeme vyrazit zpět. Odrážíme od mola, dávám přivázané fendry na palubu a zavírám lanko na zábradlí.

No jo, ale jak se zpátky uvážeme na tu bójku? K tomu slouží připravený hák, kterým si mám přitáhnout lano od bójky, a tím lanem se provlečou naše lana. Zní to jednoduše, ale?!? Naštěstí byl v zátoce kamarád, který mi přijel na pomoc. Když jsme přijeli k bójce, on už tam čekal na člunu a stačilo mu podat moje lano, které protáhl a podal mi ho zpět. Naše lano jsem již jen uvázala na vazák. Podala jsem mu ještě druhé lano, které se váže na druhý vazák. Tak a je to. Jdu se zchladit a chvilku si zaplavat. Snad příště nebudu již tak nervózní. Je to velká výhoda mít kolem sebe „bazén“ a moci se jít kdykoliv vykoupat.

Dnes večer přiletí moji první hosté a zítra vyplouváme. 

Le Marin a okolí