Zpívající děvčátko

Téměř opuštěná široká ulice. Šedivý den, nesoucí se v kapkách deště, a vy slyšíte dětský hlas. Zpívající děvčátko

Motto "Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Moudrost volá všechny k sobě, 8.17)

Kráčím téměř opuštěnou ulicí. Všední den, v němž je cítit jaro, prší, šedivé chodníky, šedivá ulice a vy znenadání zaslechnete dětský zpěv. Zpívající děvčátko. Najednou se před vámi objeví malá holčička. Kolik jí může být? Snad sedm, možná osm let. Drobounká holčička v modrém, s obří školní taškou na zádech. A zpívá. Ač tak subtilní, její hlas je silný, připomínající mladičkou Jarmilu Šulákovou. Dívenka zpívá tklivou národní píseň o zmařené lásce. A v jejím hlase zaznívá procítěnost, na její věk až nezvyklá. Zpívá o zraněném srdci, výraz jejího obličeje je smutný, zračí se v něm prožitek. Malé děvčátko v modrém přineslo barevnost do šedivé ulice. Člověk by netušil, že by mohl za všedního, deštěm zmáčeného dne, uslyšet tak krásný zpěv. Stejně krásný jako při ranním probuzení. Když ptáci zpívají a zvěstují příchod nového dne.

Nějak mi v souvislosti s touto malou zpěvačkou vytanul v mysli Schindlerův seznam. Černobílý film, v němž se objevuje záběr na kráčející děvčátko ve vybledle růžovém kabátě. Je to silný kontrast proti tomu, co se v židovském ghettu děje. Zvěrstvům, páchaným nacistickými vojáky při jeho vyklízení, střílení do lidí, do žen i dětí. A nejednou má divák možnost zahlédnout kráčející děvčátko, jež má na sobě vybledle růžový kabátek. A to přináší diváku silný emocionální zážitek. 

Nežiji v ghettu a přesto mi zpěv zpívající holčičky vyvolal silný emocionální prožitek, protože její čistý a krásný zpěv byl v ostrém kontrastu se šedivostí ulice. Vida, nemusí se jednat o oskarový film, stačí kráčet opuštěnou ulicí, jež je celá oděna do šedivých cárů, a vy nejprve zpovzdálí slyšíte, posléze vidíte zpívající děvčátko v modrém. Zpívá o lásce s takovou opravdovostí, že vám to vhání slzy do očí. V dnešní době, kdy se v ulicích pohybují zmatenci se sluchátky v uších, držící v ruce svůj mobil, napojeni na jinou civilizaci, a vy nečekaně potkáte děvčátko v modrém, jež je jakýmsi ztělesněním Jarmily Šulákové, když byla malou dívenkou...

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Helena Vlachová | středa 22.3.2017 5:47 | karma článku: 13,13 | přečteno: 477x
  • Další články autora

Helena Vlachová

Komunistická zrůdnost

9.5.2024 v 7:04 | Karma: 25,22

Helena Vlachová

Ze školních lavic

1.5.2024 v 7:49 | Karma: 13,39

Helena Vlachová

Svým založením jsem idealistka

19.4.2024 v 17:53 | Karma: 10,91