Nežije se v této době lehko. Objevila se nová pandemie, příroda si dělá své, jako by chtěla poukázat na něco, čím se člověk vůči ní proviňuje. Příkladem mohou být ženy, jež se snaží bojovat vůči mužům
Motto "Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná." (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 11.22)
Nežije se v této době lehko. Objevila se nová pandemie, příroda si dělá své, jako by chtěla poukázat na něco, čím se člověk vůči ní proviňuje. Příkladem mohou být ženy, jež se snaží bojovat vůči mužům.
Už několikrát jsem psala o tom, že být ženou je tak krásné. Ale opravdovou ženou. Tou, která bez ohledu na svůj věk dbá o sebe, je voňavá, sex pro ni nepozbyl významu, důstojně reprezentuje skutečnost, že byla stvořena z mužova žebra. Z jeho žebra, aby byla blízka jeho srdci. Mužovo srdce není komplikované, stejně jako jeho duše. Obé touží po harmonii a po klidu. Ale bohužel. I když posláním ženy mělo být, aby byla schopna vytvořit domov, být milující manželkou i matkou, dnešní svět tomu jaksi neodpovídá. A nemusí jít jen o mladé ženy. I mezi seniorkami lze najít takové, z nichž se staly obtěžující bytosti, které nedokáží muži poskytnout to, co tolik potřebuje. Anglicky se tomu říká peace and quiet. V překladu mír a klid. V češtině jsme uvyklí kombinaci klid a mír.
V žádných dobách není muži lehko žít se ženou svárlivou, se ženou, jež se neustále potýká se svou emocionální disharmonií, za což obviňuje celý svět. Jen si nechce připustit, že právě ona je na vině. Že vydržet s takovou ničemnou ženou je o zdraví. A dnešní doba labilním ženám jde naproti. Vznikají tu nesmyslnosti jako genderismus či MeToo. Dle mého soudu jde jen o hon na muže. Aby zapomněli na svou mužnost a byli obezřetní, na jakou ženu natrefí. Jen považte. V ženské populaci se může objevit představitelka něžného pohlaví (jež ve skutečnosti není vůbec něžná), která si ve své zamindrákované mysli vytvoří příběh o muži, jenž se jí před padesáti lety dotkl. Ona toto pojímá jako sexuální obtěžování a vůči dotyčnému vznese obvinění. Je toto normální? Jak se mohou dnešní muži cítit, když si uvědomí, že jsou v ohrožení? Že jsou v ohrožení ženami, které jim vyhlásily válku? Být mužem dnes se může rovnat sprostému přirovnání, protože dnešní svět preferuje ženy, jako by jim byla upírána práva. Ve skutečnosti tomu tak není, sama jsem ženou a dokázala jsem se v životě realizovat. Nejen pracovně, ale i jako žena. Vím velmi dobře, jak muži chutnají, a jejich chuť je nesrovnatelná s absurditami, které přicházejí z vyspělého světa. I když preferuji Západ, nedokážu se ztotožnit se vším, co ze Západu přichází. A tím je postavení ženy.
Tak jako jsou jen pohlaví dvě, existuje od nepaměti postavení muže a ženy. Mužova role je ochranitelská, ženina role je odlišná. Je jí schopnost vytvořit muži láskyplný domov a toto předávat i svým dětem. Laskavost, vstřícnost, umění empatie. Vlastnosti, jež dnešní svět postrádá. Vše je jaksi obrácené vzhůru nohama. Ženy, trpící komplexem méněcennosti, se snaží vést války vůči mužům, přičemž jim nedochází, že příroda toto nastavila jinak.
Mužům nebylo souzeno, aby se nechali ovládat ženami, pokud toto dopustí, dopustí zla, protože ženy jsou zla schopné. A zlu je zapotřebí se postavit. Záleží jen na mužích, zda dokáží toto zlo zastavit. Zda přesvědčí ženy, aby se navrátily k přírodě, do světa, jenž nebyl tolik problematický, jako je ten náš, do světa, v němž panují zákony, jež je zapotřebí dodržovat. A když někdo není schopen zákony dodržovat, vše se mu vymstí.
Vraťme se ke kořenům a bude zas dobře...
