Byty v Zámecké ulici patřily k těm nejkrásnějším. Postavené někdy ve třicátých letech minulého století.
Motto "Poklady dobývané zrádným jazykem jsou jen odvátý přelud těch, kdo vyhledávají smrt." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 21.6)
Činžovní domy, postavené před válkou, patří k nejkrásnějším. Je na nich vidět, že byly postaveny architektem, jenž měl svůj rukopis. Jsou nesrovnatelné s šedivými panelákovými krabicemi, které se stavěly za socialismu. Mnoho činžovních domů vzalo za své, když se začaly stavět betonové králíkárny. Ale byty v Zámecké ulici se zachovaly. Tam nesáhla ruka velkého budovatele doby předlistopadové. Mají krásné místo. Pod zámkem, poblíž je zámecký park, vzdálené od frekventovaných ulic. Bydlení, jež se dalo závidět. Kolik rodin v nich prožilo své životy, o tom by byty v Zámecké mohly jen vyprávět. Jedno z nejlepších bydlení, na jaké může člověk pomyslet. Staré činžáky mají svou historii, svá stará schodiště, zábradlí, jsou velmi odlišné od sídlišť, v nichž není cítit nic. Snad kromě betonu a ten všemu dává jen chlad. Ale starý činžák je živý organismus, kronika lidí, kteří v něm žili.
Je velmi smutné, když vidím, že byty pod zámkem zejí prázdnotou. Už několik let je nikdo neobývá. Jak to může být dlouho? Troufám si říci, že je to více než deset let. Nová doba přinesla nové změny. Činžovní dům v Zámecké kdosi koupil. Zřejmě výhodná koupě, kterou mohl kupci někdo dohodit. Za všimné. Protože u nás se na všimné hraje. U nás se všimné platí, mohlo tomu být i v případě činžovního domu v Zámecké. Někdo na něj dostal zálusk a někdo mu k tomu pomohl. Obyvatelé starého činžáku se stali nájemníky nového majitele. Ale on tam žádné nechtěl, a udělal s nimi proto velmi krátký proces. Odřízl je od vody, od elektřiny, tím se staly byty neobyvatelnými a lidé se raději vystěhovali pryč.
Každý dospěje ke svému cíli jinými prostředky. Majitel získaného činžáku využil praktik, které neladí s morálkou, jen dokreslují marasmus doby. Lidé se museli vystěhovat, ale byty zůstaly prázdné. Jeden si mohl myslet, že nový majitel domu má s touto nemovitostí podnikatelský záměr. Ale zřejmě žádný neměl. Jen dům koupil a tím vše skončilo. Když v domě nikdo nebydlí, dům začne brzy chátrat. A to se stalo i s prvorepublikovým činžákem v Zámecké. Dřív to býval krasavec mezi domy, dnes vypadá jako bezdomovec. Vše odchází. Okna jsou vytlučena, dveře poničené, lepší je nepřemýšlet o tom, jak asi vypadají interiéry bytů, které kdysi bývaly krásné.
Škoda, když vidíte mizející krásu některých našich měst. Že jsou objekty, které někdo kdysi zakoupil, ale vůbec se o ně nestará. Ony chátrají, mohou se časem stát nebezpečné, jaký je čeká osud? Stejný, jaký postihl krásné domy některých měst v době předlistopadové, když je nechali soudruzi zbourat. Dnes některé domy vezmou za své jen z toho důvodu, že je někdo koupil jako výhodnou investici a pak je nechal být jejich osudu. Osudu pozvolna chátrajících objektů, kterým už nikdo nevrátí jejich bývalou krásu.
