Tak se mi stále více zdá, že tu máme až přespříliš dlouhé bezvládí, které připomíná velmi smutnou podívanou. Nemusím být ani politolog, abych viděla, že se tu děje něco divného.
Motto " Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Moudrost a hloupost, 9.8)
Tak se mi stále více zdá, že tu máme až přespříliš dlouhé bezvládí, které připomíná velmi smutnou podívanou. Nemusím být ani politolog, abych viděla, že se tu děje něco divného. Režíruje nám tu prezident Zeman spolu s premiérem v demisi a jedná se o truchlohru. Truchlohru, v níž se velmi netradičně nakládá s Ústavou České republiky, truchlohru, v níž dostává demokracie na frak. A jak to vypadá, není ještě všem dnům konec. Protože už něco pamatuji, cítím, že se tu děje něco, co není ani zbla dobré pro mou zemi. A k tomu všemu můžeme přidat stále více opovážlivější komunisty.
Máme tu prezidenta, který z úst kolikrát vypouští věci, jež mají daleko k realitě. Neumím si představit, že bych byla potomkem Ferdinanda Peroutky a z úst hlavy státu bych slyšela slova, kterými mého příbuzného znevažuje. Nebo kauza s novičokem. Vždyť svým tvrzením o novičoku prezident Zeman ohrozil bezpečnost naší země a jen opět nadbíhal Rusku.
Těžko se dá někomu z těch, kteří hlásají, že bude líp, uvěřit, vidíme-li, co takový člověk páchá s naší Ústavou. Žijeme vskutku v divné době, v níž si mnoho lidí nechalo zmasírovat své mozky laciným bulvárem, komercí a vulgárními žvásty. Proto jim ani nevadí to, co se ve vrcholné politice děje. Prezident zhrubělého jazyka může být tak jedině oslavován těmi, kterým nevadí prznění naší krásné řeči výrazy, jimiž hovoří chátra.
Protože vím, jak chutná okupace sovětskými vojsky, jak chutná lživá propaganda komunistů, těžko chápu, že se stále více prostoru dostává těm, kteří mají k demokratickému myšlení daleko. Že jsou to ti, kteří nás v roce 1968 zradili a souhlasili s "dočasným" pobytem sovětských vojsk na našem území. Ten dočasný pobyt čítal více než dvacet let. Dlouhá doba devastace mého národa sovětskými tanky, vše v režii komunistů. A to vše mě naplňuje beznadějnou melancholií a smutkem, protože jsem nucena přihlížet dramatu, v němž se ocitl můj národ, dramatu, jehož konec nevěstí nic dobrého, jestliže se dopustí, aby komunisté, bývalí i ti stávající, určovali směr, kudy se bude naše země ubírat...
