Radosti dne všedního

Počasí již podzimní. Současné zprávy se velmi podobají těm kramářským. Země je zahlcena množstvím politiků, ale postrádá státníka. Toť dnešní obraz naší domoviny. Ale i přesto.

Motto "Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí. On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro." (Kazatel 2 - 3, Všechno má svůj čas, 3.10, 3.11, 3.12)

Počasí již podzimní. Současné zprávy se podobají těm kramářským. Země je zahlcena množstvím politiků, ale postrádá státníka. Toť dnešní obraz naší domoviny. Ale i přesto. I přes neutěšenost obrazu, v němž se dnešní svět kolem nás ocitl, lze pociťovat radosti z každého dne. Platí samozřejmě, že chceme na každé zdánlivé všednosti objevovat něco, co nás přinutí spočinout, zastavit se na chvíli a nechat do sebe vstupovat krásy života. Protože ty se konají v každé době, byť může být něčím zakalená. Naše žití lze přirovnat k cestě, která stále někam vede, občas může být krkolomná, ale vždy nás dovede na krásně rozkvetlou letní louku, jen opravdu záleží na každém, zda chce luční květy vidět. Mračivci, bohužel se mezi lidmi takových najde dost, chtějí vidět jen bodláky.

Příroda nám v současnosti ukazuje svou sílu, člověk je pouze její součástí a rozhodně nemůže nikdy platit ono komunistické "Poručíme větru, dešti." Tak se k přírodě nelze chovat, je nutno zůstat pokorným a ctít svět kolem nás. Neprotivit se zákonům, jež jsou v přírodě nastaveny. Příroda nám bude vše vracet v podobě své nehynoucí krásy. Tu nelze zničit.

Když už člověk jednou žije, měl by se snažit, aby tu po něm něco zůstalo. Aby po jeho skonu nezůstala jen spousta odpadu, spousta ničemných slov, spousta lží. Každý smrtelník by měl opouštět tento svět s vědomím, že žil v sepětí s přírodou, že přírodu chápal jako majestát, jenž nelze ničit. Třeba zasadit strom, zasadit rostliny, které tu zůstanou, když se jeden ocitne na druhém břehu. Pečovat o okolní svět přináší práci, ale i mnoho uspokojení. Vidět, jak se zasazené rostlinky mají k světu, činí naše žití krásnějším.

Žijeme v konzumním světě, jsme obklopeni věcmi, z nichž se mnohé zdají být naprosto zbytečnými, hmotný svět vede k citové prázdnotě. Abychom mohli pociťovat bohatost života, k tomu nám napomáhá umění a příroda. Obé dokáží rozjasnit naši tvář, obé nás vedou k tomu, abychom uměli pocítit krásu dne všedního. Číst pěknou knihu, poslouchat hudbu, zhlédnout hodnotný film, projít se v přírodě, pečovat o zeleň, to vše vytváří mozaiku velkého bohatství, jež nám život nabízí. A žít je opravdu krásné, je to dar, jehož bychom si neměli nikdy přestat vážit...