Vymahatelnost práva v naší zemi je záležitost diskutabilní, stává se nějak zvykem, že se někteří politici snaží ovlivňovat justici, ba i někteří policisté porušují zákon
Motto "Těžký je kámen, písek má váhu, ale hoře, jež působí pošetilec, je těžší než obojí." (Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými, 27.3)
Opět se můžeme přesvědčit o tom, že spravedlivý trest není určen každému. Jste-li obyčejný smrtelník a nedejbože porušíte zákon, dá se očekávat, že vám soud vyměří odpovídající trest. Jenže v naší zemi není hříšník jako hříšník. Někteří politici zneužívají imunity a sázejí na to, že jim jen tak trestní stíhání nehrozí. Totéž platí i o některých policistech, mám na mysli ty, kteří sedí na vyšších postech a nešlapou jen chodník.
Policista, jenž má až přespříliš blízký vztah k alkoholu. Budiž. Ale když člověk řídí automobil a požil před jízdou alkohol? Za něco takového padají vysoké tresty. Ale opět jsme u toho. Záleží na tom, kdo je opilý řidič. Jedná-li se o vlivného policistu, oči soudcovy jsou přivřené a hříšník není příliš potrestán. A jelikož hříšník sází na to, že prošlo-li mu řízení pod vlivem návykové látky jednou, bude se tentýž skutek, za nějž nepadl odpovídající trest, opakovat. Sice musí opustit řady policistů, nicméně ve svém zhoubném konání neustává.
V současnosti naší veřejností otřásá kauza expolicisty, jenž si za řízení v podnapilosti vysloužil už podmínku. A jemu to nestačilo. I přes zákaz řízení zasedl tento expolicista opět za volant ve stavu nestřízlivém, a aby toho nebylo málo, naboural do dvaceti čtyř zaparkovaných vozidel. Opět opakoval své protiprávní jednání, které tentokrát okořenil tím, že na zaparkovaných vozidlech způsobil škodu vyšší než jeden milion korun. Lituji majitele zaparkovaných vozů.
Člověk, jenž už má podmíněný trest, opět poruší zákon a opět opakuje své chování. I když nesmí řídit, řídí. I když je alkohol zakázán, řídí opilý. A k tomu navíc najíždí do zaparkovaných aut, čímž způsobí nemalou škodu. Za něco takového by běžný smrtelník putoval za katr, ale vzhledem k tomu, že žijeme v České republice, hříšník s podmíněným trestem dostává další podmíněný trest. Budeme doufat, že příště nebude najíždět do lidí, inspirace se mu v dnešním světě dostává vskutku dost.
Opravdu se mi velmi protiví, když vidím, že metr, jímž se měří provinilost některých lidí, není pro všechny stejný. Nezávislost soudů. Musím přiznat, že příliš nevěřím v nezávislost naší justice. Dokud budou někteří vlivní politici zasahovat do práce soudů, dokud budou někteří policisté sázet na to, že si mohou dovolit úplně vše, nelze věřit ve spravedlnost v naší zemi. Velmi smutné konstatovat po téměř dvaceti osmi letech od listopadových dnů roku 1989, nemyslíte? Ale už to tak bývá. Když přijde po diktatuře demokracie, mnozí lidé nemají charakterově na to, aby mohli ve svobodné zemi žít. U nás to proto tak vypadá. Stačí se podívat směrem na Hrad, jehož složení připomíná spolčení ruských mužiků. Ti holdovali alkoholu též. Dvě třetiny našeho národa má problémy se závislostí na alkoholu, ale jsme v tomto směru natolik liberální, že si stále neuvědomuje dopad, jaký to může na naši společnost mít. O tom svědčí i případ expolicisty, jenž se ze svých provinění dosud nepoučil. Co provede příště, toť otázka.
