Když jsem v roce 1997 zhlédla oskarový film Kolja, netušila jsem, že budu něco obdobného prožívat v roce 2022.
Když jsem v roce 1997 zhlédla oskarový film Kolja, netušila jsem, že budu něco obdobného prožívat v roce 2022.
Mám velmi hezkou práci. I když jsem už dlouho mladá, nemám nouzi o pracovní nabídky. Mohu vyučovat češtinu pro cizince, od loňského roku jsem začala učit češtinu pro příchozí z Ukrajiny. Díky této práci mohu nahlédnout do života lidí, kteří opustili svůj domov. Mohu konfrontovat slova populistů, extrémistů a komunistů se skutečností. Čím víc poznávám realitu příchozích z Ukrajiny, tím víc se vymezuji proti populistické, extremistické a komunistické propagandě.
Od května tohoto roku jsem začala učit češtinu pro ženy, které opustily spolu se svými dětmi Ukrajinu v březnu poté, co jejich zemi napadl Putin. A v tomto kurzu jsem se setkala s Jelisejem, jemuž byly pouhé čtyři roky. Utrpěl těžké trauma, když musel se svou maminkou odejít z rodného města, domova a zanechat ve své zemi svého tatínka, který tam musel zůstat. Poznala jsem jej v květnu, zprvu se jevil velmi zarputile, nechtěl mě česky pozdravit, či poděkovat. Vždy přišel se svou maminkou, ta mu nasadila sluchátka a pustila mu nějakou kreslenou pohádku na mobilu. Musím říci, že jsem si jej zamilovala od prvního okamžiku. Vzhledově mi připomínal Kolju z oskarového filmu Kolja. Krásný klučina, jenž měl tu smůlu, že se narodil v zemi, již napadl agresor Putin, srovnatelný s Hitlerem.
Časem se mezi mnou a Jelisejem vytvořil velmi hezký vztah. Když jsem byla v New Yorku, nakoupila jsem tam spoustu dárků pro svou rodinu, své přátele, pro děti z Ukrajiny. Čím více dávám, tím víc dostávám. Radost obdarovaných mě činí šťastnou. Po svém návratu z USA jsem pozvala několik maminek z Ukrajiny k sobě. Pozvala jsem i Innu, Jelisejovu maminku, která přišla spolu se svým synem. A když jsem je oba spatřila, Jelisej v rukou třímal cosi, co mi připomínalo adventní kalendář. Ale nebyl to žádný kalendář. Byl to obraz anděla malovaný na plátně. Maloval on sám, podepsal Jelisej, trvalo mu to prý pět dnů, a když to maloval, křičel ze snu "Heleno". Musím říci, že je to jeden z nejkrásnějších dárků, jaký jsem kdy dostala. Byla jsem šťastná, jako on byl šťastný, když jsem mu dala dárky z New Yorku.
Pozvala jsem Jeliseje i jeho maminku k sobě na Štědrý den. Pochopila jsem, jak oba postrádají rodinné zázemí. Jelisej napsal Ježíškovi dopis, jaké dárky mu má přinést. Tenhle dnes již pětiletý kluk si přeje, aby skončila válka na Ukrajině, aby se k nim vrátil tatínek, také že chce auto. Zastavit válku, již způsobil Putin, ani vrátit tatínka Jelisejovi nedokážu. Jediné, co mohu pro tohoto nadaného chlapce z Ukrajiny, je koupit mu něco, co si přeje. Koupila jsem mu Hot Wheels Monster Trucks Nebezpečný W-Rex, jsem přesvědčena o tom, že tento dárek mu rozzáří jeho dětské oči, že pohladí jeho dětskou duši, která zažila těžké trauma. A přidám ještě něco navíc...
Cítím se opravdu zhnusena tím, jaké nálady v naší společnosti rozpoutali populisté, extrémisté a komunisté. Jsou to velmi nebezpečné strany, které proklamují propagandu, jež je velmi blízká bolševikům. Je mi velmi líto, že se v naší zemi najdou lidé, kteří těmto politickým stranám věří, kteří se účastní demonstrací, které organizují desperáti typu pana Vrábela. Je mi líto lidí, kteří stávají se obětmi manipulací vykuků, jakými jsou Andrej Babiš, Tomio Okamura či komunisté, případně zmiňovaný pan Vrábel...
Když už nám jednou byl dán dar života, měli bychom v sobě pěstovat především lásku a pochopení k jiným lidem, hlavně těm, kteří se ocitli v těžké životní situaci. V současnosti jsou to příchozí z Ukrajiny. Pětiletý Jelisej se projevuje podobným způsobem jako oskarový Kolja. Nevinné dítě, jež se musí etablovat v nové situaci a snaží se ji uchopit tak, aby utrpělo co nejméně...Měli bychom být takovým nablízku, jak to jedinečně ve své roli ztvárnil Zdeněk Svěrák ve filmu Kolja...
