Když jsem nedávno navštívila svého syna v Norsku, stalo se mi toto. Jednoho dne jsem vyrazila na procházku a narazila jsem tam na skupinku mladých žen.
Když jsem nedávno navštívila svého syna v Norsku, stalo se mi toto. Jednoho dne jsem vyrazila na procházku a narazila jsem tam na skupinku mladých žen. Na tom by nebylo nic divného. Ženy byly snědší pleti, měly na sobě dlouhé šaty a v ruce držely jakýsi časopis. Tipovala jsem je na Indky.
Když jsem procházela kolem nich, jedna z nich se odpojila a začala na mě mluvit špatnou angličtinou. Že prý vypadám jako milá paní, že po mně nechce žádné peníze ani mi nechce nic prodat. Že po mně chce, zda bych jí mohla koupit něco v McDonald´s, před nímž ony ženy stály. Založením jsem celkem empatická bytost, žebrákům nikdy nedávám žádné peníze, jídlo koupit mohu. Souhlasila jsem tedy. Vešla jsem s mladou paní dovnitř a řekla jí, že jí koupím hamburger za 59 NOK (1NOK = 2 CZK). Ona proti tomu nic nenamítala. Jenže v tu chvíli se ocitla další, obě si pročítaly online menu a už měly vybráno za 220 NOK. V tu chvíli mi došlo, že se může objevit další mladá žena a objednat si něco na můj účet. Takže jsem nakonec řekla "Sorry", ale tohle podporovat nebudu a odešla jsem.
Doma jsem vše vyprávěla svému synovi. On mi řekl, že v Oslu operuje mafie rumunských Romů, kteří toto dělají. Žebrají na ulici tímto způsobem, někteří z nich mají u sebe velké pytle a žebrají na místních Norech, aby jim alespoň hodili plechovku od pití. Protože tu, když v supermarketu vrátíte, dostanete za ni 2 NOK. A že někteří měli pytle pěkně naplněné.
Poučena tímto, co někteří rumunští Romové páchají v Oslu, zůstala jsem naprosto imunní. Opětovně se mi stalo, že ke mně přistoupila mladá žena v dlouhých šatech a chtěla po mně, abych jí koupila jídlo ve fast foodu. Vůči takovým žebračkám jsem se stala naprosto nekompromisní. Každou jsem uzemnila tím, že se nestydí žebrat na ženě v mém věku, a doporučila jí, ať jde pracovat. Protože pracovních příležitostí je v Norsku víc než dost.
Norsko patří mezi země s velmi propracovaným sociálním systémem. Tam nenajdete bezdomovce, snad s výjimkou rumunských Romů. Ocitne-li se v Norsku někdo bez domova, stát se o něj postará a dotyčný dostane 7.000 NOK na živobytí na měsíc.
Jedině ten, kdo postrádá důstojnost a je lenivý, žebrá...takovým je nutno se vyhýbat. Tito lidé nezaslouží jakékoli slitování, každý nese odpovědnost sám za sebe. Žebrá-li mladá žena plna síly, něco je špatně. Nelze takové podporovat, toť můj názor. Je na každém, zda jej někdo shledá nesprávným, ale na svou obranu chci uvést, že mám svůj věk a o životě už něco vím...
