Návraty
Motto "Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat, pod sluncem není nic nového." (Kazatel 1, Věčný koloběh, 1.9)
Vůně listí. Má různé podoby a může v člověku vyvolávat roztodivné pocity. Je-li vlhké, tlející, vybaví se mi hořká vůně hřbitovů. Ponurá nálada, melancholie, hluboký smutek. Ale suché listí voní úplně jinak. I jinak zní. Ve mně suché listí vyvolává vzpomínku na dětství.
Do školy jsem odjakživa chodila ráda. Vládl tam pořádek, učitelky byly kvalifikované a dokázaly nás motivovat. Třeba sběrem bylin. Každá třída sbírala byliny, nejvíc jsme sbírali květ lípy, březové listí, hluchavku a kopřivu. Stačilo vyběhnout ven a přinést domů čerstvé listy a květy. Maminka pak vše sušila na půdě, kam svítilo slunce a byliny nepotřebovaly žádnou sušičku jako dnes. Všechno se odvíjelo přirozeností sobě vlastní. Naše půda voněla. Voněla sušenými bylinami a bylo tam příjemně. Když se všechno usušilo, maminka nasypala byliny do papírových sáčků a my je pak nosili do školy. Každá třída měla velké papírové pytle, do nichž se střádaly nasušené byliny. Jak bylo příjemné učit se v místnosti s tolika příjemnými vůněmi. Škola voněla po bylinkách. A když se pytle naplnily, přijela auta, která vše odvezla. A my mohli sbírat nanovo. Od jara do léta. Nám to přinášelo radost, mohli jsme mezi sebou soutěžit, která třída nasbírala nejvíc. A škola za to také něco dostala. Na podzim přišly na řadu žaludy a kaštany, opět jsme měli co nosit do školy, věděli jsme, že pomáháme přírodě, že pomáháme lesní zvěři.
Nevím, jak je to se sběrem léčivých bylin v dnešní době. Zda i dnešní děti mají možnost sbírat a sušit byliny a nosit je do školy. Děti se dokáží nadchnout pro spoustu věcí, každé dítě si připadá důležité tím, že vykonává něco prospěšného. Hodně záleží na prostředí, jak dalece je dokáže motivovat.
Doba se od mého dětství velmi změnila, nezralá demokracie dala propuknout nepěkným lidským vlastnostem. Je mezi námi spousta nelásky, mnoho lidí píše své názory na sociální sítě a neumí to vyjádřit jinak než slovy plných nenávisti, jimiž útočí proti jiným. Nechali jsme do svých životů vstoupit šikanu. Tímto svým blogem chci odvést pozornost čtenářů od nehezkého, chci v nich vyvolat příjemné pocity. A těmi jsou bezesporu voňavé byliny, k nimž se také vracíme. Rádi se navracíme k tomu, co tu kdysi bývalo, co zůstalo v našich vzpomínkách. A pak jen stačí, abychom vyšli do přírody a ucítili v ní cosi, co nás navrací do dětství.
A jak tak hovořím o návratu, vybavují se mi verše Antonína Sovy "Ještě jednou se vrátíme zamyšleni, kde prudce květ voněl, že svedl nás z cesty, kde šeřivým stříbrem tekl nad potoky večer, a ještě jednou se vrátíme, kde píseň jsme slyšeli z oken, jež hleděla k zahradám zamlklým..." (Ještě jednou se vrátíme). Jak příjemné je číst klasika, v jehož slovech nacházíme hloubku prožitku a vzpomínky na časy, jež tu byly a už nejsou. Slova jeho ústy vyřčená vyznívají jako studánka čisté vody, jsou tím nejjemněji zahraným pianissimem, což je něco, co v dnešní době postrádám. Měli bychom si svou mateřštinu hýčkat a nedovolit ji jakkoli ničit hrubostí, za níž se skrývá naše nenávist i frustrace. Vždyť to, jak se člověk dokáže vyjádřit, je odrazem jeho ducha. A kolik duchaplných lidí ve svém okolí i celé zemi najdeme?
Helena Vlachová
Když matka ničí své dítě
Rozpadne-li se partnerský vztah či manželství a zůstanou-li z něj děti, měl by se zájem přenést především na ně. Děti by měly rozpadem vztahu rodičů trpět co nejméně. Ale vysvětlujte to některým matkám.
Helena Vlachová
Praha je bezpochyby matkou všech měst
Dnes začnu slovy básně Kvetoucí Praha od Jaroslava Seiferta. "Stůj, stůj, ty sladký okamžiku, já chtěl bych spolu znít, hned slovy lásky a hned díků, jež nelze vyslovit."
Helena Vlachová
Muž, jenž žije s myší
Řeknu vám, že ta dnešní doba je pěkně zvrácená, někdo by mohl říct, že je naruby nebo také vzhůru nohama. Už třeba pohlaví, že prý nejsou jen ženská a mužská, prý je jich víc. Ale zvráceností může být víc...
Helena Vlachová
Proč tu ještě tolerujeme Andreje Babiše?
Je otázkou, proč v českých vodách ještě tolerujeme Andreje Babiše. Vždyť tu má platit lustrační zákon. Nebo neplatí?
Helena Vlachová
Můj syn
Vždy jsem si přála mít tři syny. Jenže člověk míní a Osud mění. Nakonec zůstalo jen při jednom synovi.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
PRACOVNÍK PODPORY PRODEJE (A12500)
AURES Holdings a.s.
Olomoucký kraj
nabízený plat:
30 000 - 32 000 Kč
- Počet článků 1263
- Celková karma 21,58
- Průměrná čtenost 1112x