Praha je bezpochyby matkou všech měst

Dnes začnu slovy básně Kvetoucí Praha od Jaroslava Seiferta. "Stůj, stůj, ty sladký okamžiku, já chtěl bych spolu znít, hned slovy lásky a hned díků, jež nelze vyslovit."

Snad každý ze slov našeho velkého básníka, nositele Nobelovy ceny za literaturu, vytuší, jak velmi miloval naši Prahu. Ano, Praha je hodna lásky, měli bychom děkovat, že máme to štěstí, že jsme se narodili Čechy a že máme tak přenádherné hlavní město. 

Hodně cestuji, mohu proto srovnávat. Po všech svých zkušenostech mohu říci, že naše Praha je nejkrásnější město na světě. Hovoří o naší bohaté historii, o tom, že jsme vždy byli mezi těmi, kteří udávali trend ve světě. Jen na to nejsme patřičně pyšní. A měli bychom.

Jen považte takový Londýn. Mám jej velice ráda, líbí se mi jeho kosmopolitismus, líbí se mi v něm potkávat nejrůznější rasy, které na sebe nenarážejí. Město působí důstojně, zapsala se v něm historie. Říká se, že kdo je unavený Londýnem, je unavený životem. Londýn získal mnoho pozitivních atributů, ale přesto. Je to nejšpinavější město v Evropě. Souhlasím s tím, protože jsem poznala, že Angličanky nejsou čistotné. Stačí navštívit anglickou domácnost...

New York. Někdo by se před tímto městem plazil obdivem, ale ráda bych každého vyvedla z omylu. Jestli patří Londýn mezi nejšpinavější město v Evropě, New York je v tomto směru naprosto překonává. Myslím si, že nemá co nabídnout. Absence hygieny, kam jen lidské oko dohlédne. Nepotkáte tam vyhlášené krasavice z amerických filmů. To je jen pozlátko amerického Hollywoodu. Jediným plusem v tomto městě byla čínská čtvrť v Queens. Jenže to je čínská čtvrť, jež nemá vůbec nic společného s Amerikou. Snad jedině fakt, že tu lidé mluví anglicky.

Paříž mě vůbec nenadchla, rozhodně upřednostňuji Londýn. Když nemluvíte francouzsky, můžete počítat s jistým odmítnutím či ignorancí. Francouzi jsou dosti nafoukaní, jako turisté patří mezi největší škrty, lepší je takovýmto se vyhýbat.

Benátky mohly být kdysi krásné, ale dnes spíše připomínají uvadlou květinu či ženu, jež má vše za zenitem. Jsou ukrutně drahé, navíc se mi tam ztratil kufr. Domluva s personálem na letišti připomínala rozhovor s nemocným koněm. Místo aby mi poslali kufr do Prahy, ten skončil až ve Frankfurtu, dorazil až druhý den po mém návratu domů. A v Itálii se dost krade, nepoctivost tam není neznámé slovo, v tomto směru bych byla opatrná, kdybych tam měla jet.

Norské Oslo mám velmi ráda, protože tam žije můj syn. Není tak velké jako Praha. Ani není tak výstavní, v žádném směru extravagantní. Jestliže je navštívíte, z architektury na vás dýchne jistá melancholie, odstup, snad proto, že leží na severu Evropy, kde lidé zvládají opanovat své emoce. V Oslu se nesetkáváte s žádnou výstředností, ale s kvalitou. Tu Norové milují. Jsou nenápadní, ale hrdí. Hrdí na svou zem. Měli bychom se jimi inspirovat, vždyť naše Praha je mnohem krásnější a majestátnější. Hrdost nám v tomto směru chybí...

Naše Praha není žádná ženská ve špinavé zástěře. Je to bezesporu dáma, k níž bychom se měli umět chovat. Umět vzdát jí svůj obdiv, svůj dík za to, že pro nás v historii tolik udělala, naučit se v sobě pěstovat hrdost, že jsme jejím dítětem...