Neříkám, že jsem ze stávající situace, kdy musíme většinu svého času trávit doma, nadšená. Ale přesto lze na této koronavirové krizi možno najít i pozitiva.
Motto "Výborné jméno je nad hojné bohatství, lepší než stříbro a zlato je přízeň." (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 22.1)
Neříkám, že jsem ze stávající situace, kdy musíme většinu svého času trávit doma, nadšená. Ale přesto lze na této koronavirové krizi možno najít i pozitiva.
Když se nic neděje, vše se odehrává podle toho, jak my chceme, neukáže se síla našeho charakteru. Ten přichází na řadu, kdy musíme čelit něčemu závažnému, něčemu, co tu předtím v našem životě nikdy nebylo. Platí o dnešku, kdy se objevilo něco, s čím jsme nepočítali. Nikdo neočekával, že může být zahnán do kouta novým virem.
Najednou jsme omezeni ve svých aktivitách, i pracovních, většinu času musíme trávit doma a může to vést až k tzv. ponorkové nemoci. Rodiče školáků mají teď možnost vidět, jak vypadá práce učitele. Velká část dnešních rodičů nechává své ratolesti růst jak dříví v lese, nemá na ně příliš mnoho času, jedině tak zvládat logistiku přesunu svých děcek do všelijakých mimoškolních aktivit. Nebo ještě někde sehnat papíry od psychologa, které mají eufemisticky sdělit, že je jejich potomek líný, případně nevychovatelný. Toť vše. Ono totiž zplodit potomka není zas tak těžké, to, co je nesmírně náročné, je pak své dítě vychovávat, aby z něj v životě něco bylo. Co si pamatuji, mí rodiče mi toto vtloukali do hlavy. Aby ze mě něco bylo a abych nebyla pro ostudu. Dnešní MŠ a ZŠ musí mnohdy suplovat něco, co náleží do rodičovských povinností. Správná výslovnost, správné vyjadřování, správné chování...Jenže jsme nyní v situaci, kdy suplování rodičovských rolí odpadlo, a je jen na rodičích, aby se přesvědčili, jak vlastně svá dítka vedou. A že to mnohdy není žádná procházka růžovým sadem, když vidí, jak se jejich dítě nechce soustředit a chová se frackovitě. Kolik energie musí učitel vynaložit, aby nevychovance uvedl na pravou míru, když to jeho rodiče neumí.
Ale nežehrejme jen na rodiče. Současná krize nám umožňuje pohled do českého školství. Jak si učitelé poradí s novou situací, jak musí být flexibilní a rychle se přizpůsobovat tomu, co tu je. To, že učitel musí být doma, by nemělo znamenat, že se bude věnovat něčemu, na co se mu v průběhu roku nedostává času. Upravit zahradu, vymalovat celý byt, udělat si pořádek ve věcech... Na něco takového nezbývá učitelům, kteří pochopili, oč tu teď běží, čas. Je zapotřebí zůstávat se svými žáky, studenty, v kontaktu a vyučovat je prostřednictvím nových metod, moderních technologií. Na SŠ je toto mnohem snazší v porovnání se ZŠ. Vyučovat jinak, než je tomu běžné, přináší jak učiteli, tak žáku nové pohledy. Mohou k sobě získat bližší přístup, mohou se jeden druhému odkrýt a více pochopit jeden druhého.
Být dnešním učitelem neznamená být někým, na něhož zbylo to pověstné "Kdo nic neumí, učí." Učitel nemusí být zkostnatělý prďola, který se zasekl v čase a kterého tzv. studenti či žáci přečůrají. Dobrý učitel se umí postavit nové situaci čelem a překvapit. Stejně tak i jeho žáci, studenti. A tak by mělo vypadat současné školství. Být akční a flexibilní, nenechat se vyvést z rovnováhy a nenakálet si do kalhot, když se objeví něco nečekaného.
Každá změna, byť i špatná, nese v sobě něco pozitivního. A kdo to tak v životě bere, má vyhráno...
