O prodlouženém víkendu jsem vyrazila za přáteli do Německa. Byla to pro mě velmi příjemná změna vůči českému stereotypu.
Motto "Vždyť člověk ani nezná svůj čas. Je jako ryby, které se chytají do zlé sítě, a jako ptáci chytáni do osidla. Jako na ně, tak i na lidské syny bývá políčeno ve zlý čas, který je náhle přepadá." (Kazatel 7 - 9, Chvála moudrosti, 9.12)
O prodlouženém víkendu jsem vyrazila za přáteli do Německa. Byla to pro mě velmi příjemná změna vůči českému stereotypu. I když povětšinou trávím své dny v angličtině, samozřejmě i češtině, do Německa jsem si musela hodně oprášit němčinu, kterou jsem kdysi dělala jen na základní škole. Ještě za soudruhů jsem měla to štěstí, že se na naší základní škole vyučovaly dva germánské jazyky - němčina a angličtina.
Je zajímavé, že i když od mých školních let uplynula drahná řádka let, moje znalosti němčiny se obnovily a já se mohla alespoň jakž takž vyjadřovat i v jiném jazyce, než který jsem vystudovala na vysoké škole. Do všeho jsem se vžila natolik, že už se mi vybavovala jen německá slova, angličtinu jako bych zapomněla a mozek se nastavil jen na němčinu. Ještě než jsem odjela, drtila jsem se doma to, co jsem kdysi hravě ovládala. Ale dělalo mi to dobře. Mozek na plné obrátky a já opět pociťovala, že člověk nemusí být ani mladý, ale stále má co ve svém životě zdokonalovat. V mém případě němčinu. A říká se, že kdo mozek zaměstnává studiem cizího jazyka v době, kdy už se s mládím rozloučil, je to velmi dobrá prevence vůči strašáku, jímž je Alzheimer.
Ale zpět k mé návštěvě a tématu, kterým jsou německé potraviny. Je tomu opravdu tak, že se jejich kvalita od těch našich nesmírně liší. Zelenina i ovoce chutnají jinak, voní a jsou vyzrálé. Zatímco v českých supermarketech se člověk musí smířit s nicneříkající chutí okurek, rajčat, paprik, broskví a jiných zemědělských produktů, německé obchody nabízejí něco, co veskrze chutná. Totéž platí i sýrech, jejichž výběr je veliký, totéž platí i o šunce a masných produktech, totéž platí i o mase. Maso prodávané v německých supermarketech je velmi odlišné od toho českého. A když už máme na přetřes německé supermarkety, viděla jsem další rozdíl. Pokladní neházely zbožím jako diskem, ale čekaly, až si kupující vše urovná ve svém nákupním košíku či tašce. A k tomu prohodily několik přátelských slov. Myslím si, že německý důchodce se chová rovněž odlišně od českého. Netřímá nervózně letákem před otvírací dobou, nakupuje velmi uvážlivě a zbytečně si nekupuje to, co nepotřebuje. Vzhledem k tomu, že je všeho dostatek, Němci spíše inklinují k tomu, aby zbytečně neplýtvali, aby si nakoupili jen tolik, kolik potřebují.
A k rozdílné kvalitě potravin můžeme přidat německý smysl pro pořádek, čisté ulice, důsledné třídění odpadu a disciplinovanost. A co imigranti? Mí přátelé nejsou rasisté a přijímají skutečnost, že pomoc potřebují lidé, v jejichž zemi panuje válka a velké nebezpečí. Mí přátelé říkají, že si v minulosti užili nacionalismu víc než dost a nepřejí si nic obdobného opakovat. V tomto s nimi souhlasím. I mně se příčí rasistické výpady vůči lidem s odlišnou barvou pleti.
To, že jsem opět ve své domovině, jsem snadno poznala. Nízká kvalita silnic, kvalita zboží v supermarketech a naprosto nemožné pokladní, které se minuly svým povoláním. Zřejmě v životě ztroskotaly coby atletky ve vrhu koulí, proto se realizují ve vrhu zbožím. A do toho agresívní nakupující, kteří do vás najíždějí vozíkem. Krom toho, že jsem zpět v Čechách, mi opět došlo, když jsem stanula před domem, v němž bydlím. Z vlastní vůle se tu starám o záhony, odměnou mi za to vše jsou reakce některých seniorek, které na záhony pohazují odpadky, slupky od banánů apod. O tom, že se ze záhonů ztrácejí květiny, neb je někdo krade, je mi zatěžko psát. Jsem zkrátka zpět v České republice, v níž stále vítězí lidská malost, závist i rasová nenávist....
